úterý, 19. únor 2019

Únorový Tip Harmonie: Islandská skladatelka Anna Thorvaldsdóttir a její opojná Aequa

Napsal(a) 

 , foto Saga Sigurdardottir foto: Saga Sigurdardottir

Je s podivem, kolik zajímavých a mezinárodní pozornost poutajících (nejen) hudebních osobností dává světu současný Island – při pomyšlení, jak málo lidí tento ostrov obývá. Jsem si vědom prvoplánově klišovité povahy takového údivu, ale člověka tato skutečnost stále nutí žasnout. Jedním z článků spadajících do tohoto islandského zázraku je i tvorba jedna­čtyřicetileté skladatelky Anny Thorvaldsdóttir, jejíž hudba se už několik let těší zájmu – bez přehánění – elitních světových umělců, těles a koncertních pódií. Aequa je jejím čtvrtým profilovým albem a navazuje na její předchozí spolupráci s International Contemporary Ensemble na titulu In the Light of Air, vydaném v roce 2015 – tak jako aktuální CD – na labelu Sono Luminus; předchozí nahrávky skladatelce vyšly u Innova Recordings (Rhízōma, 2011) a Deutsche Grammophon (Aerial, 2014).

Novinka dostala název podle nejdelší (zhruba dvanáctiminutové) a co do obsazení souboru největší skladby Aequilibria, avšak latinské adjektivum „aequa“ dobře vystihuje povahu celé kolekce na CD, zahrnující sedm komorních skladeb Anny Thorvaldsdóttir z let 2011–2016, a s ohledem na ženský rod má velmi pravděpodobně i autobiografický podtext. Ve všech dílech lze vycítit vyrovnanost, zdánlivý klid, dominuje jim kontemplativní nálada. Klišé by opět mohlo pravit, že je to „typicky severská melancholie“, ale tak tomu není – „vyrovnanost“ hudby Anny Thorvaldsdóttir mnohem více vychází z harmonie postulované východními kulturami a filozofiemi, ze snahy nechat se opojit okolím, přírodními jevy, vždy jinak se opakujícími, a nalézat v nich inspiraci pro kompozici, vnímanou však již čistě hudebně. Vzdor pomalému tempu a převážně tišší dynamice je ve všech skladbách všudypřítomné vnitřní napětí, vyvolávané podmanivým rytmem pohybu jemných zvukových proměn či křehkých melodií, které se vynořují z přediva kaleidoskopicky utvářených pasáží a do něho zase vplouvají. Takto zobecněná charakteristika je vlastní všem dílům, pokaždé se však projevuje v odlišných proporcích. Výrazně orientální náboj má díky táhlé, quasi improvizované ornamentální melodice skladba Sequences pro basovou flétnu, basklarinet, barytonsaxofon a kontrafagot; podobnou atmosféru, jen poněkud temnější nastolují Fields pro basklarinet, bicí nástroje, klavír, elektrickou kytaru, violoncello a kontrabas (psáno pro Bang on a Can All-Stars) – půvabné nokturno s hypnotizujícím rytmem udávaným (snad) kuličkou poskakující po stole. Cit pro zvukovou vynalézavost Anna Thorvaldsdóttir projevuje také v tradičních sestavách – smyčcovém triu (Spectra, Reflections), smyčcovém orchestru (Illumine) nebo i ve skladbě pro sólový – částečně preparovaný – klavír (Scape), v níž některé témbry a dozvuky vzbuzují až zdání použití elektroniky.

Značnou zásluhu na vyznění skladeb mají členové International Contemporary Ensemble (v případě dvou děl – AequilibriumIllumine – dirigovaní Corym Smythem), výsadou alba je též skvostný plastický zvuk, příznačný už pro standardní CD – k němu je jako bonus připojeno audio blu-ray se zvukovými formáty umožňujícími poslech ještě bohatší a intenzivnější. Shrnu-li: fantastická hudba, dokonalé provedení, luxusní zvuk. Nezastírám, že jsem albem Aequa opojen.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.