pátek, 27. červenec 2012

Umberto Giordano, Riccardo Zandonai - Fedora, Francesca da Rimini

Napsal(a) 

Umberto Giordano, Riccardo Zandonai - Fedora, Francesca da Rimini Umberto Giordano, Riccardo Zandonai - Fedora, Francesca da Rimini

Magda Olivero – soprán, Mario del Monaco – tenor, Tito Gobbi – baryton, L’Orchestre National de l’Opéra de Monte Carlo, Choeur de l’Opéra de Monte Carlo, Lamberto Gardelli, Nicola Rescigno – dirigenti. Text: A, N, F. Nahráno: 5–6/1969, Monte Carlo. Vydáno: reedice 2011. TT: 64:16, 67:47. DDD. 2 CD Decca 478 3046 (Universal Music).

Mezi první komplety nové reedice některých svých starších nahrávek společnost Decca chvályhodně zařadila Gardelliho nastudování neprávem opomíjené Giordanovy opery Fedora , kterou naposledy vydala roku 2005. Kapacitu dvou CD opět využila k připojení více než půlhodinového výběru ukázek z nahrávky Zandonaiovy Francesky da Rimini , kterou v Monte Carlu na jaře 1969 těsně před Fedorou připravil Nicola Rescigno s týmiž pěvci v hlavních rolích – Magdou Olivero , jež letos oslavila 101. narozeniny, a Mariem del Monacem . I po letech nutno říci, že mimořádná kvalita interpretace dává zapomenout na některá hudebně průměrná místa (zejména ve Francesce). Nicola Rescigno i Lamberto Gardelli patřili k špičkovým italským dirigentům a národní repertoár, jehož provoz po desetiletí spoluzajišťovali, dokonale znali. Z nahrávek je zřetelné absolutní pochopení hudebně-dramatických celků a jejich interpretačních nároků ve vztahu k orchestrální i pěvecké charakteristice; všichni interpreti tvoří věci znalý a oddaný tým profesionálů, schopných vytěžit z partitur maximum. Kreace Fedory je bezpochyby vrcholem dlouhé kariéry Magdy Olivero (kromě řady živých nahrávek se jinak podílela pouze na jedné studiové nahrávce, a to – vůbec první – Turandot roku 1938) a v celé italské operní diskografii bychom našli jen málo výkonů srovnatelné intenzity výrazu. Stejně jako Del Monaco (* 1915) byla Olivero (* 1910) v době nahrávání na pěvce v již pokročilém věku, její výkon však zahanbuje většinu dnešních sopranistek – technická jistota a čistota napříč rejstříkem prozrazují nejpoctivější práci s hlasem, o jehož trvanlivosti jsme se koneckonců mohli přesvědčit i při příležitostných zpěvaččiných vystoupeních v posledních dvaceti letech. Její dramatický výkon je uhrančivý, srovnatelný pouze s heroinami jako Tebaldi či Simionato; každou změnu v dramatickém vývoji charakterizuje s naléhavostí a plastičností, jež by jí mohly závidět i hvězdy neorealistického filmu a jež z nahrávky činí jakoby hmatatelný současný příběh. Kolegy Magdy Olivero byli (vedle početné skupiny velezkušených představitelů menších rolí jako Piero de Palma , Leonardo Monreale či Silvio Maionica ) pěvci z největších – Mario del MonacoTito Gobbi . Del Monacův vypjatý hlasový i herecký heroismus činil z každé jeho kreace strhující zážitek a ani Loris ve Fedoře není výjimkou, ačkoli ve střední poloze již jeho tenor zní trochu nosově; Gobbi svým sametovým barytonem vládne s impozantní suverenitou sobě vlastní. Gardelliho Fedora z roku 1969 patří k posledním velkým nahrávkám legendární pěvecké generace, jež ještě mnoho let zůstane svrchovaným vzorem hudebně-dramatického umění.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.