booklet
Tommaso Traetta (1727-1779) je typickým příkladem skladatele, kterého lze najít v každé učebnici dějin evropské hudby, ale jehož hudbu v podstatě nikdo neslyšel. Teprve v poslední době se objevilo i několik operních titulů, mezi nimi i
Antigona (1772), v níž Traetta pokračoval ve svých snahách o vytvoření umělecky životnější a dramaticky přesvědčivější formy italské opery seria. Ideovým vůdcem těchto dobových reformních snah a autorem libreta Antigony byl slavný básník Renato Calzabigi. Ve svém zpracování Antigony se Calzabigi držel poměrně striktně Sofokla, a tak celá opera vyzařuje skutečně antického ducha. Jedinou změnu, a to velmi zásadní, představuje její šťastný konec. Zazděná Antigona se v hrobce (respektive jeskyni) neoběsí, ale je spolu s Haimonem v posledním okamžiku zachráněna samotným Kreontem, který seznal svůj omyl. Tento happy-end však není ani tolik projevem útlocitu, jako spíše osvícenské víry v Rozum. Traetta, poučen na Rameauových dílech, obdařil Antigonu působivými sbory a taneční hudbou, celá opera také končí velkou instrumentální ciacconou. Bohaté harmonie, četné duety, accompagnata, různá formální ozvláštnění, pestrá instrumentace spolu s působivou melodikou činí z této opery stále okouzlující dílo. Titulní roli ztvárnila
Martina Bayo , disponující jasným, lehkým sopránem, s pevným, ale přitom měkkým nasazením i ve výškách, schopná koloratury i výrazově odstíněného projevu. Při veškerém obdivu se ale domnívám, že pro ideální hrdinskou Antigonu by byl vhodnější hlas typově dramatičtější, vznešenější. Výborný je také Emone (Haimon) v podání
Laury Polverelli , mezzosopranistky vzácně syté a zároveň příjemně temné barvy. Z dvojice tenoristů vyniká
Carlo Vincenzo Allemano v roli Kreonta. Ismene
Anny Marie Panzarelly působí poněkud nevyrovnaně: zvláště v recitativech její hlas hrubne nebo postrádá potřebnou koncentraci. Ansámblová čísla jsou však jedinečná, stejně jako bohaté barvy a dynamická hra orchestru
Les Talens Lyriques. Určitý problém představuje řada recitativů, které jsou zvukově snímány odlišně než árie a navíc s nepříliš vyrovnaným poměrem mezi jednotlivými zpěváky. I přes tyto výtky se ovšem jedná o velmi zdařilou nahrávku.
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: Slovart Records
Body: 4 z 6
