pátek, 1. březen 2002

Tommaso Traetta: Antigona

Napsal(a) 

booklet booklet
Tommaso Traetta (1727-1779) je typickým příkladem skladatele, kterého lze najít v každé učebnici dějin evropské hudby, ale jehož hudbu v podstatě nikdo neslyšel. Teprve v poslední době se objevilo i několik operních titulů, mezi nimi i Antigona (1772), v níž Traetta pokračoval ve svých snahách o vytvoření umělecky životnější a dramaticky přesvědčivější formy italské opery seria. Ideovým vůdcem těchto dobových reformních snah a autorem libreta Antigony byl slavný básník Renato Calzabigi. Ve svém zpracování Antigony se Calzabigi držel poměrně striktně Sofokla, a tak celá opera vyzařuje skutečně antického ducha. Jedinou změnu, a to velmi zásadní, představuje její šťastný konec. Zazděná Antigona se v hrobce (respektive jeskyni) neoběsí, ale je spolu s Haimonem v posledním okamžiku zachráněna samotným Kreontem, který seznal svůj omyl. Tento happy-end však není ani tolik projevem útlocitu, jako spíše osvícenské víry v Rozum. Traetta, poučen na Rameauových dílech, obdařil Antigonu působivými sbory a taneční hudbou, celá opera také končí velkou instrumentální ciacconou. Bohaté harmonie, četné duety, accompagnata, různá formální ozvláštnění, pestrá instrumentace spolu s působivou melodikou činí z této opery stále okouzlující dílo. Titulní roli ztvárnila Martina Bayo , disponující jasným, lehkým sopránem, s pevným, ale přitom měkkým nasazením i ve výškách, schopná koloratury i výrazově odstíněného projevu. Při veškerém obdivu se ale domnívám, že pro ideální hrdinskou Antigonu by byl vhodnější hlas typově dramatičtější, vznešenější. Výborný je také Emone (Haimon) v podání Laury Polverelli , mezzosopranistky vzácně syté a zároveň příjemně temné barvy. Z dvojice tenoristů vyniká Carlo Vincenzo Allemano v roli Kreonta. Ismene Anny Marie Panzarelly působí poněkud nevyrovnaně: zvláště v recitativech její hlas hrubne nebo postrádá potřebnou koncentraci. Ansámblová čísla jsou však jedinečná, stejně jako bohaté barvy a dynamická hra orchestru Les Talens Lyriques. Určitý problém představuje řada recitativů, které jsou zvukově snímány odlišně než árie a navíc s nepříliš vyrovnaným poměrem mezi jednotlivými zpěváky. I přes tyto výtky se ovšem jedná o velmi zdařilou nahrávku.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: Slovart Records

Body: 4 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.