sobota, 29. červen 2002

Tomáš Spurný: Nordbömische Volkslieder aus der Sammlung von Adolf König

Napsal(a) 

Sbírky lidových písní u nás nevycházejí každý den a s písněmi z dříve německojazyčné oblasti Čech jsme se od dávných časů Jungbauerových setkali znovu až v osmdesátých letech v rámci edice nejstarších sbírek českých lidových písní, v samostaném titulu pak až v roce 1996 ve sbírce T. A. Kunze z oblasti Chebska. Nyní připravil Tomáš Spurný k vydání sbírku severočeských lidových písní libereckého učitele Adolfa Königa (1880 Liberec-1967 Fssen), zajímavou už tím, že nepokrývá jen vyslovené 'pohraničí', ale naopak zasahuje až na nejzazší výběžek někdejší sprachgrenze , nějakých pětatřicet kilometrů od Prahy. Publikace vychází jednak z mezi válkami publikovaných sbírek, jednak z u nás dochované necelé desetiny původní Königovy sbírky. Editor uspořádal materiál do šestnácti celků: jsou zde vánoční hry a písně, duchovní zpěvy, písně rozjímavé, legendy, balady a ságy, písně žalostné, vojenské a historické, stavovské, milostné, svatební a manželské, dětské písničky a hry, žertovné písně, čtyřverší, hospodské zpěvy. Do závěrečného oddílu zařadil hudbu taneční, v posledních dvou ze 336 čísel sbírky dokonce v partituře. Připomeňme, že právě zápisy instrumentální hudby - a zvláště tohoto smíšeného typu - v českých i moravských sbírkách prakticky chybí, proto představují možná nejzajímavější položku v obsahu publikace a mají také asi největší šanci na opětovné 'zprovoznění'. Také další odlišnosti od srovnatelných českých sbírek jsou na první pohled zjevné, protože k repertoáru, který se sám o sobě v mnohém lišil od repertoáru českého, přistupoval sběratel navíc s podstatně větší tolerancí, zejména pokud šlo o přítomnost umělých skladeb. Mimořádně zajímavou částí (zasluhovala by samostaného vydání v češtině) je sběratelův cestovní deník z července 1911, popisující pěší putování po trase Liběchov-Dubá-Bezděz-Liberec. Tehdy König překřížil několikrát máchovské trasy: v údolích pod Houskou, kde básník ve svém deníku konstatuje, že "sem tam ještě slyšeti jazyk český, jak by se vzpouzel vytisknutí z tak krásného dolu ", zaznamenal si o devadesát let později liberecký sběratel do svého deníku, že pro lehkost a kolébavost oblíbených českých tanců stálo místní muzikanty značnou námahu prosadit tance německé. Charakteristika Želíz jako letoviska pražských Židů zase připomene zdejší pobyty Franze Kafky jen pár let poté, co obcí prošel Adolf König. Písňové zápisy doplňuje ještě dotazník, používaný Königem při sběru písní mezi vojáky a také výbor z korespondence, týkající se především jeho sběratelské činnosti. Drobné nedostatky (překlep, chyba v číslování poznámek či nesprávný český název obce) nehrají v důkladně komentované a potřebnými rejstříky vybavené publikaci žádnou roli, kvalita a význam tohoto edičního počinu je evidentní a zdaleka přesahuje rámec tří stovek písniček a tanců. Obraz libereckého učitele (mimochodem složil zkoušku z českého jazyka), hledícího od liběchovského kostela přes Labe ku 'Georgsbergu, svaté hoře Čechů', jeho nadšení z liběchovské písně, jejíž nápěv pak identifikuje jako naši Andulko šafářova , a celé to následující putování od usedlosti k usedlosti, kde - v místech dnešního masového chalupářství Pražáků - před něj hospodyně staví talíře plné čerstvých třešní a přidají k tomu písničku, činí z Königova cestopisu četbu plnou skutečně překvapivých informací a zcela nevídaných dojmů.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.