úterý, 10. září 2002

Thomas Quasthoff: Airs Romantiques Allemands - Lortzing, Weber, Wagner, R. Strauss

Napsal(a) 

booklet booklet
Z několika důvodů by si milovníci pěveckého umění neměli nechat tento unikátní snímek ujít. Jedním z nich je ten, který myslím trefně vystihl Albrecht Dmling v průvodním slově: Je skutečně zážitek, slyšet zpívat operní árie s inteligencí písňového interpreta. Tím Thomas Quasthoff je - ve svém oboru patří dnes ke špičce. Výběr autorů na předloženém snímku poskytuje odvážný, ale přesto velmi průkazný průřez vývojem německé opery, ale také výjimečné schopnosti interpretovy: je zde po třech číslech z Lortzingova Cara a tesaře a Pytláka , dále Weberova Euryantha , Wagnerův Tannhäuser a Straussova Mlčenlivá žena . Vedle páleného Van Betta (určeného basu, partnerkou v duetu je zde sopranistka Christiane Oelze ) patriotické vyznání Petra I. (baryton) z Cara a tesaře, z úspěchu dražby nevěsty se těšící kantor Baculus z Pytláka (bas) a hrabě (baryton) z téhož singspielu, Lysiart z Weberovy Euryanthy (baryton), lantkrabě Hermann (bas) a Wolframova Píseň o večernici (baryton) z Tannhäusera a konečně Morosus z Mlčenlivé ženy (bas). Ani jednu z rolí (snad s výjimkou Van Betta) by Quasthoff na jevišti zpívat nemohl - o to nádhernější je možnost, kterou poskytují koncertní pódium a nahrávka, díky kterým se můžeme z jeho výkonů těšit. Při takovém zpěvu je jeviště postradatelné - i z opery lze mít dokonalý požitek jen prostřednictvím sluchového vjemu. Zároveň se zde jedná o první Quasthoffovu spolupráci se šéfem berlínské opery Christianem Thielemannem ; je to spolupráce oboustranně inspirativní a věřme, že ne poslední.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 66:33

Nahráli: Christiane Oelze - soprán (č. 5), Thomas Quasthoff - baryton, Chor und Orchester der Deutschen Oper Berlin, Christian Thielemann

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.