neděle, 7. duben 2002

Thomas Larcher: Naunz, Vier Seiten, Noodivihik, Klavierstück 1986, Kraken, Antennen-Requiem für H

Napsal(a) 

booklet booklet
Thomas Larcher se narodil v roce 1963. Po prvních tónech jeho hudby začne být zřejmé, že máme co činit s autorem, který již nemá mnoho bezprostředně společného s generací poválečných avantgardních hvězd, který do často úzkostlivě střežené stylové čistoty svých generačně starších kolegů přináší celou plejádu nových stylových impulzů, který pozoruhodně balancuje na pomyslné hranici extrémně složité a takřka banální hudební sazby. Jeho estetika však není konfrontační, taková, která by ostrými střihy přiřazovala zcela odlišné hudební plochy a vytvářela jakousi kolážovitou hudební formu. Bohatá vnitřní stylová rozmanitost je nakonec přece jenom zastřešena jednotícím rámcem, který je spojující, stylotvorný, dostředivý a uklidňující. V tom je pak možné naopak vidět poměrně silnou návaznost a zakořeněnost Larcherovy hudby v tradici německé soudobé hudební tvorby. Autor vystupuje na albu zároveň jako interpret, což je obecně jevem stále více běžným a populárním. Sám tak vytváří čtyřmi sólovými klavírními skladbami dramaturgický i interpretační rámec celého CD. V něm jsou zasazeny dvě další skladby - Vier Seiten pro sólové violoncello v interpretaci Larcherova dlouholetého spoluhráče Thomase Demengy a rozsáhlá pětivětá kompozice pro klavírní trio s názvem Kraken . Fakt, že autor interpretuje své skladby, podněcuje na několika místech (zejména Naunz , Klavierstck 1986 ) otázku po odstupu skladatele-interpreta od vlastní tvorby. Zatímco barevné provedení skladeb včetně skvěle znějící preparace (!) a hraní ve strunách svědčí o stoprocentní zvukové představě autora, některé rytmické úseky jako by občas bezdůvodně pokulhávaly. Zcela magicky zní naopak Vier Seiten v Demengově podání a to nesporně i díky skvělému zvukovému sejmutí nástroje. Velmi energicky působí i ansámblová skladba Kraken vytvářející jasný vrchol celého alba - skladba exponující názvuky minimalistických rytmických patternů přetavených ovšem do zcela jiných estetických relací. Přesto, že se jedná o cyklus pěti vět, jejich instrumentační dramaturgie vytváří z této téměř dvacetiminutové skladby výjimečně sevřený, koncentrovaný a energií nabitý celek. Závěrečné Antennen -Requiem fr H. je pak po této hudební i dramaturgické gradaci jakýmsi letmým dozněním, jasně formulovaným dovětkem, který bez velikého "vykládání" potvrzuje vše doposud vyřčené. Je puncem jakési odhodlanosti, vnitřní svobody a hudební bezstarostnosti zakotvených v pevných, ale pružných mantinelech Larcherova kompozičního racia.

Vydavatel: 2HP Production

Stopáž: 60:54

Nahráli: Thomas Larcher - klavír, Thomas Demenga - violoncello, Erich Höbarth -housle

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.