čtvrtek, 13. prosinec 2007

Thomas Hampson - Verboten und verbannt (Mendelssohn, Meyerbeer, Zemlinsky, Zeisl, Schönberg, Berg, Mahler)

Napsal(a) 

Thomas Hampson - Verboten und verbannt (Mendelssohn, Meyerbeer, Zemlinsky, Zeisl, Schönberg, Berg, Mahler) Thomas Hampson - Verboten und verbannt (Mendelssohn, Meyerbeer, Zemlinsky, Zeisl, Schönberg, Berg, Mahler)

Thomas Hampson - baryton, Wolfram Riegel - klavír. Produkce: Salzburger Festspielen, nahrávka ÖRF. Text: A, N. Nahráno: live, 18. 8. 2005, Salcburk, Mozarteum. Vydáno: 2006. TT: 78:01. DDD, digitally remastered. 1 CD Orfeo C 708061 B (distribuce Classic).

Deska z edice salcburských Festivalových dokumentů zachycuje písňový recitál Thomase Hampsona v sále Mozartea z 18. srpna 2005. Záměrem bylo mít v této řadě záznam večera počítaného ve shodě mnoha hlasů k těm neopakovatelným. Skutečně - ty nejvyšší parametry nahrávka má, a to nejen v ryze interpretační a pěvecké rovině, ale také dramaturgicky. Hampsonův program byl totiž koncipován v souladu se zaměřením celého několikaletého působení Petera Ruzicky v čele festivalu na skladatele, kteří se stali obětí historických zvratů ve 20. století. Americký barytonista patří ke stálicím a oporám festivalu i k miláčkům salcburského festivalového publika. Program z děl autorů, jako byli Meyerbeer, Zemlinsky (kteří se v písňových programech neobjevují zas až tak často), Schönberg, Berg a Mahler, vtělil Hampson jako čtvrtou a poslední část do svého několikadílného projektu nazvaného Lied-Projekt a rozvrženého na čtyři roky. Běžný rámec písňových večerů tímto programem z hudby skladatelů, kteří trpěli za národněsocialistického režimu, Hampson přesáhl. Když si ovšem uvědomíme, že razí slogan, že "umění není zábava, ale zrcadlo naší duše", závažnost a hloubka takto vybrané sestavy písní nepřekvapí. Pěvec tu v záznamu živého vystoupení soustřeďuje vše, čím si už poměrně dlouho podmaňuje publikum - oduševnělost výběru i přednesu, nepřeberné množství výrazových odstínů, ohromné psychologické i ryze hudební porozumění zpívanému, schopnost upoutat, vtáhnout... Jeho rejstřík sahá od pianissima k impozantnímu dramatismu, umí mnohé tóny vykreslit, dokáže jemně stínovat0¦ a ve slyšitelné harmonii je u něj intelekt a pocity, stejně jako hudba a slovo. U třetí z Meyerbeerových písní vystřídá plný hlas i polohlas, ironické přehánění, u Zemlinského písně Mit Trommeln und Pfeifen se ve vyprávění uchýlí k vojácké deklamaci, v písni Tod in Ähren k tajemné a smutné zamyšlenosti. Zemlinského písně na Morgensternovy texty jsou v Hampsonově pojetí v hladkém polohlasu ponuře tiché, pocitově komplikované, výrazově místy až bizarní. V tvorbě Ericha Zeisla stupňuje abstraktnost a introvertnost písní, píseň Schrei (Křik) je temně zápasivá, neklidná, a to i v doprovodu. Velké umění vtáhnout posluchače do jiného světa prokazuje Hampson v rané Schönbergově písni z Chlapcova kouzelného rohu , obdivuhodně jemným falzetem zpívá Berga0¦ Výrazu desky vévodí introvertnost nebo abstraktně působící poetičnost. Hampson umí velmi přesně charakterizovat postavy, tedy měnit hlas, rejstříky a dikci, jeho nejsilnější stránkou jsou místa v nejnižší dynamice. Dokonalý komorní zpěv spěje k vrcholu, jímž je Pět písní na Rückertovy verše od Gustava Mahlera. V písni Um Mitternacht volá pěvec zoufale snad až k Věčnosti, v písni Ich bin der Welt abhanden gekommen téměř už pouze a jen jakoby tiše hovoří0¦ Pak přichází nekonečně krásné a nekonečné dlouhé doznívání, dlouhá pauza - a pak teprve potlesk. Samostatnou kapitolou jsou závěry přemýšlivých a smutných písní (jichž je většina), ztišení a dlouhé dohry klavíru. Wolfram Riegel v nádherném doprovodu přímo básní, patří k těm pianistům, kteří nezpochybnitelně pomáhají sólistům k nezapomenutelným výkonům. Slova v titulu desky a v jejím ideovém záměru hovoří o zákazu, pronásledování a vyhnání. Podobná volba ukazuje na primárně nekomerční uvažování vydavatele, stejně jako konzervativní obal. I takové tituly jsou potřeba.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.