Thomas Hampson – baryton, Wolfram Riegel – klavír. Produkce: Salzburger Festspielen, nahrávka ÖRF. Text: A, N. Nahráno: live, 18. 8. 2005, Salcburk, Mozarteum. Vydáno: 2006. TT: 78:01. DDD, digitally remastered. 1 CD Orfeo C 708061 B (distribuce Classic).
Deska z edice salcburských Festivalových dokumentů zachycuje písňový recitál Thomase Hampsona v sále Mozartea z 18. srpna 2005. Záměrem bylo mít v této řadě záznam večera počítaného ve shodě mnoha hlasů k těm neopakovatelným. Skutečně – ty nejvyšší parametry nahrávka má, a to nejen v ryze interpretační a pěvecké rovině, ale také dramaturgicky. Hampsonův program byl totiž koncipován v souladu se zaměřením celého několikaletého působení Petera Ruzicky v čele festivalu na skladatele, kteří se stali obětí historických zvratů ve 20. století. Americký barytonista patří ke stálicím a oporám festivalu i k miláčkům salcburského festivalového publika. Program z děl autorů, jako byli Meyerbeer, Zemlinsky (kteří se v písňových programech neobjevují zas až tak často), Schönberg, Berg a Mahler, vtělil Hampson jako čtvrtou a poslední část do svého několikadílného projektu nazvaného Lied-Projekt a rozvrženého na čtyři roky. Běžný rámec písňových večerů tímto programem z hudby skladatelů, kteří trpěli za národněsocialistického režimu, Hampson přesáhl. Když si ovšem uvědomíme, že razí slogan, že „umění není zábava, ale zrcadlo naší duše“, závažnost a hloubka takto vybrané sestavy písní nepřekvapí. Pěvec tu v záznamu živého vystoupení soustřeďuje vše, čím si už poměrně dlouho podmaňuje publikum – oduševnělost výběru i přednesu, nepřeberné množství výrazových odstínů, ohromné psychologické i ryze hudební porozumění zpívanému, schopnost upoutat, vtáhnout… Jeho rejstřík sahá od pianissima k impozantnímu dramatismu, umí mnohé tóny vykreslit, dokáže jemně stínovat0¦ a ve slyšitelné harmonii je u něj intelekt a pocity, stejně jako hudba a slovo. U třetí z Meyerbeerových písní vystřídá plný hlas i polohlas, ironické přehánění, u Zemlinského písně Mit Trommeln und Pfeifen se ve vyprávění uchýlí k vojácké deklamaci, v písni Tod in Ähren k tajemné a smutné zamyšlenosti. Zemlinského písně na Morgensternovy texty jsou v Hampsonově pojetí v hladkém polohlasu ponuře tiché, pocitově komplikované, výrazově místy až bizarní. V tvorbě Ericha Zeisla stupňuje abstraktnost a introvertnost písní, píseň Schrei (Křik) je temně zápasivá, neklidná, a to i v doprovodu. Velké umění vtáhnout posluchače do jiného světa prokazuje Hampson v rané Schönbergově písni z Chlapcova kouzelného rohu , obdivuhodně jemným falzetem zpívá Berga0¦ Výrazu desky vévodí introvertnost nebo abstraktně působící poetičnost. Hampson umí velmi přesně charakterizovat postavy, tedy měnit hlas, rejstříky a dikci, jeho nejsilnější stránkou jsou místa v nejnižší dynamice. Dokonalý komorní zpěv spěje k vrcholu, jímž je Pět písní na Rückertovy verše od Gustava Mahlera. V písni Um Mitternacht volá pěvec zoufale snad až k Věčnosti, v písni Ich bin der Welt abhanden gekommen téměř už pouze a jen jakoby tiše hovoří0¦ Pak přichází nekonečně krásné a nekonečné dlouhé doznívání, dlouhá pauza – a pak teprve potlesk. Samostatnou kapitolou jsou závěry přemýšlivých a smutných písní (jichž je většina), ztišení a dlouhé dohry klavíru. Wolfram Riegel v nádherném doprovodu přímo básní, patří k těm pianistům, kteří nezpochybnitelně pomáhají sólistům k nezapomenutelným výkonům. Slova v titulu desky a v jejím ideovém záměru hovoří o zákazu, pronásledování a vyhnání. Podobná volba ukazuje na primárně nekomerční uvažování vydavatele, stejně jako konzervativní obal. I takové tituly jsou potřeba.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
