sobota, 12. červenec 2003

Théodore Gouvy: Sonáta pro klavír a housle op. 61 Les duettos Op. 34, op. 50

Napsal(a) Dita Hradecká

booklet

Představitel francouzského romantismu, skladatel a pianista Théodore Gouvy není u nás příliš znám. Komponista s ambicemi symfonika byl ve své době uznávaným umělcem opřeným o solidní pianistické základy. Tento nástroj také zaujímá - počítáme-li i transkripce orchestrálních děl - stěžejní část tvorby lotrinského rodáka. Houslová sonáta op. 61 je naopak u Gouvyho jediná svého druhu. Vědomé či nevědomé reminiscence Beethovenových a Brahmsových skladeb tohoto žánru, které posluchači záhy vytanou na mysli, zde neznamenají nedostatek invence. Třívětou kompozici otvírá sonátové Allegro v g moll svým rozmáchlým, i když melancholickým a rytmicky rozevlátým tématem. Při variacích ve druhé větě nelze nevzpomenout na Schubertovu melodiku. Houslová i klavírní sazba prozrazuje zkušeného nástrojového praktika. Právě ona slovy těžko definovatelná výrazová oscilace mezi melancholií, sentimentalitou a prostou zpěvností činí z díla žádoucí přírůstek houslového repertoáru. Interpreti Jean-Pierre Wallez a Francois-Joël Thiollier si dobře poradili i s poslední větou, která je roztříštěna řadou vsuvek a obsahově zcela protichůdných epizod: přidali něco ironie a cudné sentimentality a výsledný dojem je efektně vylehčený.

Dva cykly Duet op. 34 a op. 50 jsou náladovými obrázky, z nichž si každý hledá svou formu. Lze je přirovnat k Schumannovým Phantasiestücke nebo Dvořákovým Romantickým kusům . Zhruba tříminutové skladbičky nebyly primárně určeny soubornému provádění, a tak odpusťme poněkud jednotvárný dojem, jakým souhrnně zahrány působí.

Vydavatel: rmonia mundi / Classic

Stopáž: 72:45

Nahráli: Francois-Joël Thiollier - klavír, Jean-Pierre Wallez - housle

Body: 4 z 6

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Dita Hradecká

Vystudovala konzervatoř v Plzni (obor klavír) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako překladatelka, hudební publicistka (Harmonie, Hudební rozhledy, Hospodářské noviny) a donedávna vyučovala hudební historii na pražské pobočce New York University. Je redaktorka, organizátorka, překladatelka a v poslední době i vydavatelka elektronických knih. Pochází ze Strakonic. Ačkoli ji lákala řada oborů spíše exaktních, rozhodla se vystudovat konzervatoř, aby se ujistila, že profesionální umělkyní nikdy nebude. Nejrůznější kurzy klavírní, komorní a cembalové hry či barokního tance spolu s vlastní pódiovou zkušeností jí ale daly citlivost a čich na uměleckou kvalitu výkonu a zároveň empatii k profesionálním umělcům a tvůrcům. Překládá odborné texty a libreta z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Ze studia hudební vědy na FF UK si odnesla hlavně poznání důležitosti kritického a nezaujatého myšlení a coby eklektik také úctu ke všem, kdo jsou schopni věnovat celý život jednomu skladateli nebo jedné oblasti. V letech 2016-18 vedla redakci vážné hudby na Vltavě, v roce 2019 se stala vedoucí knihovny Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě.