Na snímku najdeme dvě linie renesanční polyfonie, nizozemskou a španělskou. V té se seznamujeme s autory aragonského (Francisco de Penalosa, Francisco de la Torre, Pedro Díaz) i kastilského dvora (Juan de Anchietta, Alonso de Mondéjar) a toledského chrámu (Pedro de Lagarto). Zvolení skladatelé jsou představeni jako tvůrci duchovní i světské hudby na milostné, lovecké či taneční motivy. Pestrý obrazec nenabízejí interpreti po jednotlivých barvách-tématech, ale hned od začátku je s rozmachem malují v nejrůznějším sledu. S pečlivostí sobě vlastní si pohrávají s výslovností textů (latinsky, francouzsky, španělsky), jejich nuance ale vyjadřují oproti svým jiným nahrávkám jemněji, jako by chtěli zachovat spíše důstojnější ráz prováděné hudby. Přestože se tato hudba provozovala v početnějším obsazení, výhodou čtyřčlenného souboru je možnost sledovat polyfonní předivo v „obnaženější“ podobě, v níž posluchač snadněji vysleduje rozdíly mezi komplikovaně vypracovaným nizozemským kontrapunktem a kompozičně o něco jednodušším, nikoli nudnějším, kontrapunktem španělským. Díky této různorodosti má snímek šanci oslovit i ty, kteří by postrádali přítomnost instrumentální složky.
Orlando Consort nepozbývá léty zvukovou kompaktnost a sezpívanost, pro fanoušky tohoto uskupení je důležitá zpráva, že na CD naposledy uslyší Charlese Danielse , který se rozhodl „Orlandy“ opustit a zaměřit se víc na vlastní projekty. Souboru se další antologie opět povedla a posluchač může s Orlandem Consort bezpečně spočinout v náručí renesanční hudby, jejíž „ruce“ jsou díky těmto umělcům dostatečně pevné.
Vydavatel: Harmonia Mundi / Classic
Stopáž: 74:48
Nahráli: Orlando Consort: Robert Harre-Jones – kontratenor, Charles Daniels, Angus Smith – tenor, Donald Grieg – baryton
Body: 5 z 6