čtvrtek, 28. květen 2009

The Ten Tenors - The Kings Of The High ‚C‘

Napsal(a) 

(Granada, Nessun dorma, O sole mio, Memory, Danny Boy ad.)

Bernhard Wheaton, Jason „Chopper“ Turbull, Drew Graham, Kent „Auto“ Maddock, Matthew Hickey, David Kidd, Kim „Foghorn“ Kirkman, Dion Molinas, Craig Atkinson, Greg „Chuckles“ Moore – tenor, Steven Baker, Julia de Plater – klavír. Text: N, A. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: asi 2007. TT: 53:35, 73:31. DDD. 2 CD Bella Musica / Membran Music 232566 (distribuce Bohemian Music Service).

Po famózním komerčním úspěchu koncertů tzv. Tří tenorů (Carreras, Domingo, Pavarotti) se otevřel prostor, který naplnily další formace, a to buď sestavené pro konkrétní projekt nebo stálé. Dočkali jsme se koncertů tří sopranistek, tří barytonistů, tří altistek, čtyř tenorů, osmi tenorů a v tomto tisíciletí deseti tenorů, což je už komorní jednooborový sbor. (Dál je možné pokračovat snad jenom k Alexandrovcům.) Formace, která stvořila dvoudiskovou kompilaci, by mohla být zajímavá, kdyby si zvolila originální repertoár, provokovala skladatele k vytvoření nových kompozic. Jenomže výsledek je špatný plagiát oněch tří tenorů, s kterými se navíc mohou pěvecky měřit jen ve svých snech. Jsou to hlasy různých kvalit. Nejsou to králové nejen vysokých „c“, ale ani ostatních poloh. Jsou pouze příjemní. Takových formací je však možné vytvořit nepočítaně. Nechápu proč natáčet v deseti tenorech, navíc s ostrým klavírem, podprůměrně Nessun dorma , La donna e mobile , Funiculi, funicula , Questa o quella a další hity, když to nejlépe zní v originálu a na trhu je řada špičkových nahrávek. Tento projekt nelze brát jinak než jako útok na peněženky lidí bez hudebního názoru. Jako atrakce do televizních show je to však asi dobrý marketingový tah.

Body: 1 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.