středa, 21. květen 2003

The Offertory

Napsal(a) 

Smíšený vokální soubor Schola Hungarica se zformoval v roce 1969 a od té doby vydal téměř čtyřicet nahrávek. Zaměřuje se na chorální repertoár, a to především oblast sekvencí, tropů, officia, liturgických her, nevyhýbá se ovšem ani hudbě renesanční, raně klasicistní a soudobé. Snímek s názvem Offertorium je antologií, která představuje průřez historií tohoto liturgického zpěvu, přičemž jednotlivé úseky tvůrci nahrávky oddělili skladbami G. P. da Palestriny. Úvodní díl představují zpěvy z období před vznikem takzvaného gregoriánského chorálu, z nichž byly vybrány tipy starořímského, ambroziánského (milánského) a beneventánského ritu. Následují offertoria s verši starší vrstvy gregoriánského chorálu, další úsek představuje repertoár bez veršů, třetí díl tvoří dvě tropovaná offertoria a v závěru je uvedeno offertorium O pie Deus ze mše za zemřelé. Kromě rozmanitosti ukazují interpreti i na tematické - textové proměny zpěvu podle liturgické doby. Zajímavostí snímku je méně známé offertorium Veniens vir z obřadu uctívání Kříže, který pochází z rukopisu maďarského původu.

Po informativní stránce by si nahrávka zasloužila minimálně o jedno "H" navíc - vzhledem k mravenčí a titěrné práci, která jejímu vzniku musela předcházet. Po stránce interpretační je ale trochu nevyrovnaná. Pánská část souboru má místy drobné potíže s intonací a jednotnými nástupy (nejhůře asi dopadlo č. 6 Super flumina Babylonis ), navíc při zpěvu v menší sólové skupině není zvuk ani kompaktní, ani zajímavě odlišný. Přesvědčivější dámská část oplývá přirozenými, lehkými, barevně světlými až dětsky znějícími hlasy. Shodným projevem Scholy (je třeba počítat s "nekomorním" zvukem početnějšího tělesa) je srážení melismat, někdy příliš vehementní vyzpívávání jednotlivých tónů (hlavně v "tutti" částech) a "pokládání se" na závěrečný tón. Pochlubit se ovšem mohou sólisty Ágnes Béres , Zoltánem Mizseiem a Péterem Patyem (zaujme expresivním projevem). Příznivěji dopadla polyfonie, zvukově kompaktnější, s jistějším projevem a logickým "vylézáním" jednotlivých hlasů. I přes přísnější hodnocení je snímek zajímavým typem zvukové publikace a pro bližší seznámení s offertoriem může být solidním pomocníkem.

Vydavatel: Hungaroton Classic / Panther

Stopáž: 61:39

Nahráli: Schola Hungarica

Body: 3 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.