středa, 25. srpen 2010

The Metropolitan Opera Centennial Gala

Napsal(a) 

The Metropolitan Opera Centennial Gala - Smetana - Puccini - Mozart - Verdi - Rossini - Donizetti - Macsagni - Strauss - Gounod - Beethoven - Giordano - Debussy - Saint-Saëns - Wagner: předehry a scény z oper The Metropolitan Opera Centennial Gala - Smetana - Puccini - Mozart - Verdi - Rossini - Donizetti - Macsagni - Strauss - Gounod - Beethoven - Giordano - Debussy - Saint-Saëns - Wagner: předehry a scény z oper

(Smetana – Puccini – Mozart – Verdi – Rossini – Donizetti – Macsagni – Strauss – Gounod – Beethoven – Giordano – Debussy – Saint-Saëns – Wagner: předehry a scény z oper)

Kathleen Battle, Judith Blegen, Grace Bumbry, Montserrat Caballé, Ileana Cotrubas, Loretta di Franco, Mirella Freni, Catherine Malfinato, Éva Marton, Leona Mitchell, Edda Moser, Birgit Nilsson, Roberta Peters, Leontyne Price, Katia Ricciarellli, Elisabeth Söderström, Dame Joan Sutherland, Dame Kiri Te Kanawa, Anna Tomowa-Sintow – soprán, Gail Dubinbaum, Marilyn Horne, Diane Kesling, Frederika von Stade – mezzosoprán, José Carreras, Giuliano Ciannella, Plácido Domingo, Nicolai Gedda, Alfredo Kraus, William Lewis, James McCracken, Robert Nagy, Luciano Pavarotti, Dano Raffanti, David Rendall – tenor, Renato Bruson, John Darrenkamp, Brian Schexnayder – baryton, Ara Berberian, Sesto Bruscantini, Nicolai Ghiaurov, Ruggero Raimondi, Julien Robbins – bas, Linda Gelinas a Ricardo Costa – tanec, Metropolitan Opera Ballet, choreograf Donald Mahler, Metropolitan Opera Chorus, sbormistr David Stivender, Metropolitan Opera Orchestra, dirigenti Leonard Bernstein, Richard Bonynge, Thomas Fulton, James Levine, Sir John Pritchard, David Stivender, Jeffrey Tate. Režie: Kirk Browning. Zaznamenáno 22. 10. 1983. Vydáno 2009. TT: 231 min. Obraz. formát NTSC 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo. Region code: 0. Bonus: galerie fotografií. Titulky: I, A, N, F, Š, čínsky. 2 DVD Deutsche Grammophon 073 4538 (Universal Music).

Stoleté jubileum oslavila newyorská Metropolitní opera v říjnu 1983 ve velkém stylu také galakoncertem svých nejslavnějších hvězd a dirigentů. Výjimečný večer, který jsme před 27 lety vidět nesměli, je nyní dostupný z televizního dokumentu na dvojici DVD, která nabízejí zážitek opravdu nevšední. Gejzír oslav otevírá jediné slovanské dílo celého večera – předehra k Prodané nevěstě , řízená se zjevným požitkem a chutí šéfdirigentem Jamesem Levinem bez extrémních temp, muzikálně, radostně. Defilují-li v úvodu zpívaných čísel za sebou Turandot Évy Martonové , Hraběnka Kiri Te KanawyOtello Jamese McCrackena , vzniká přirozená otázka, zda a kam vůbec může pořad gradovat. Vše je ale možné, zvláště po trochu chtěném Basiliovi Ruggera Raimondiho a po sextetu z Lucie z Lammermooru s pěvci pouze provozními. Přijde-li v nádherných šatech Dame Joan Sutherlandová , ocitneme se opět ve zlatém věku, třebaže pěvecké kadence její Semiramis už nezamíří do nejvyšších tónů. Druhý blok výstupů otevírá mohutně gradovaný sbor z opery Iris . Tempo zvolní Frederika von Stadeová jako Octavian bez stříbrné růže pro Žofii Judith Blengenovou . Ačkoli obě zpívají výtečně, cosi schází, jak vzápětí osvětlí příchod noblesního Alfreda KrauseCatheriny Malfitanové . Z koncertu je najednou dokonalý přelud příběhu Romea a Julie , u nichž nevnímáme věk, ale citovost, vzorovou techniku zpěvu a bezvýhradné ponoření do poetiky opojného setkání. Nicolai Gedda je v pěvecké dispozici ještě obdivuhodnější, ale jeho Nemorino vyznívá bez náznaku splynutí s postavou. Totéž platí o ElvířeErnaniho pro Annu Tomovovou-Sintowovou a bohužel ještě více pro tercet z Růžového kavalíra , do něhož k Frederice von Stadeové přibyly Elisabeth SöderströmováKathleen Battleová . Zpívají skvěle, ale vyzařování Alfreda Krause a Catheriny Malfitanové zůstává nepřekonáno. Prvou půli zato korunuje vše, po čem divák zatouží: tehdy dvaačtyřicetiletý, bezvousý Otello Plácida Dominga s milující Desdemonou Mirelly Freniové . Hlasy v plné síle, dokonalost pěvecké techniky, mistrovská schopnost náznaku převtělení. Ne pěvci, ne hvězdy, ale postavy prožívající vlastní osudy. Dva zázraky přírody dávají zcela zapomenout na roztříštěnost vkusu výtvarníků jevištních pozadí a návrhářů většiny dámských rób.

Druhou půli otevírá Beethovenova Leonora III vystavěná Leonardem Bernsteinem do velké symfonické fresky. Za té chvíle zpětně vrůstá volba předehry k Prodané nevěstě v samém úvodu do zcela nového, ještě významnějšího kontextu. Ve dvojzpěvu z Andrého Chéniera se potkává svrchované sebeovládání Montserrat Caballéové s mladistvým nasazením tehdy šestatřicetiletého Josého Carrerase , ještě netušícího zákeřnou chorobu. Napětí poklesne koncertním přednesem Ileany Cotrubasové , ač zpívá svého Debussyho vřele. Z jiného světa sem zamíří vyzývavě neoděné taneční bakchanále ze Samsona a Dalily , jediný (!) výstup v odpovídající dekoraci. Opera je ovšem žánr opravdu zázračný: má-li skvělé pěvce, nepotřebuje už téměř nic víc, jak před oponou prokazují úchvatným dramatem z Nabucca v civilu a bez kulis Renato BrusonGrace Bumbryová . On na vzestupu hlasových sil, ona stále plnou znělostí celého vražedného rozsahu partu Abigail . K optické i citové gradaci večera přispívají od následující chvíle také emeritní pěvci Met v úloze čestných hostů na scéně – včetně Jarmily Novotné, jediné umělecké osobnosti z Čech. To byl možná hlavní důvod, proč se televizní přenos do Československa neuskutečnil. Krátké finale z Fausta zády k hostům zazní s varhanním basem Nikolaje Gjaurova , půvabem Katii Ricciarelliové a tenorem Williama Lewise . Čas zdánlivě znovu zvolňuje v duetu z Madame Butterfly s temnějším sopránem Leony Mitchellové a průrazným tenorem Giuliana Ciannely . Oba jsou však plně v rolích, citový zážitek opět vrcholí. Jenže přijde ostrý střih – dramaturgická nepochopitelnost – septet z Italky v Alžíru . Do lyrického rozpoložení se ničím nehodí. Provedení však má takový šarm a vtip, že v závěru téměř všechny výhrady potlačí. Nebo zpřesní: pověstný americký kotlík nehýří právě vkusem, ale ingredience – to je třeba uznat – má báječné. Od té chvíle je zřejmé, že celý program je sice nesourodou směsicí, ale právě tím i velkolepou narozeninovou oslavou Met jako jedné rodiny. Stále výtečně disponovaná Marilyn Horneová podává lekci resonance a sebeovládání v árii Dalily a pořad galakoncertu korunuje rovněž nestárnoucí Birgit Nilssonová sugestivním podáním vrcholně náročné vstupní scény Isoldy . Přídavek – švédská píseň – se zdá být rozvernou libůstkou, ale její určení památce první primadony Met před 100 lety Christiny Nilssonové sahá k pravým kořenům. Velké finále vrcholí dvojzpěvem z Maškarního plesuLeontynou PriceovouLucianem Pavarottim . Nelze si přát víc.

Požitek, umocněný tvořivou radostí při návratech šéfdirigenta, dá zapomenout na poklesky výtvarníků a dramaturgů. V Met – bohudíky – je stále ještě na prvním místě zpěv. Jinak exkluzivní, také vlastenecký dokument má z téže doby ze svého stého jubilea i pražské Národní divadlo – Košlerovo nastudování Libuše s Gabrielou Beňačkovou – ta však na své DVD ještě čeká.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.