pondělí, 26. listopad 2007

The John Dowland Collection

Napsal(a) 

The John Dowland Collection The John Dowland Collection

Barbara Bonney - soprán, Emma Kirkby - soprán, Anne Sofie von Otter - mezzosoprán, Andrea von Ramm - mezzosoprán, Andreas Scholl - kontratenor, Grayston Burgess - kontratenor, Nigel Rogers - tenor, Karl-Heinz Klein - bas, Göran Söllscher - kytara, Christophe Coin - basová viola, Jacob Heringman, Jakob Lindberg, Edin Karamazov - loutny, The Consort of Musicke, Anthony Rooley, Studio der Frühen Musik, Thomas E. Binkley. Produkce: Marion Thiem, Hans Hickmann, Peter Wadland, Sid McLauchlan. Text: A, N, F, texty písní A. Nahráno: 1964-2005. Vydáno: 2007. TT: 61:20, 59:57. ADD, DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 4776548 (Universal Music).

Anglický loutnista a skladatel John Dowland (1563-1626) byl složitou osobností, což mu zřejmě komplikovalo možnost získat na anglickém dvoře takové postavení, jaké by odpovídalo jeho talentu a schopnostem. Na jeho prudké povaze dnes už nesejde, ale jeho hudba, podobně jako třeba Shakespearova dramata, přetrvala staletí a dodnes vřele promlouvá k duším a srdcím současných lidí. (Loni dokonce natočil album Dowlandových písní rocker Sting.) Podobně jako dnes pojednávají texty Dowlandových písní o různých podobách lásky (nejčastěji samozřejmě neopětované), takže jsou pestré jako život sám, nicméně silný sklon k melancholii je pro Dowlanda typický. Kompilační dowlandovské album, které teď vyšlo u Deutsche Grammophon, obsahuje kromě písní také instrumentální skladby pro soubor viol (cyklus Lachrimae v podání The Consort of Musicke rámující album) a drobné loutnové kusy, které hraje Göran Sölscher na jedenáctistrunnou kytaru. K jeho interpretaci mám největší výhrady - jeho nerytmičnost (zrychlování na drobnějších notových hodnotách) posluchače znervózňuje, málo také využívá přidaných basů svého nástroje, takže se mu nedaří docílit bohatšího zvuku, charakteristického pro loutnu. To na loutnisty doprovázející zpěváky mohu pět pouze chválu (zvláště na Antonyho Rooleyho, Jacoba Heringmana, Jakoba Lindberga). Na první poslech o nich téměř nevíme, když se však na loutnový part zaměříme, oceníme jejich skvělé doprovazečské schopnosti - jako by se zpěváky tvořili jednu bytost. Všichni pěvci si vychutnávají jemné nuance afektů. Jak bohatý výrazový rejstřík svého zvonivého sopránu uplatní Barbara Bonney v písni Come again, sweet love - škoda jen, že bezprostředně po ní následuje Come, heavy sleep v podání Emmy Kirkby, jejíž intimní křehkost v takovém sousedství vyznívá nevýrazně. Fascinující jsou i pianissima Anne Sofie von Otter, která tu svůj hlas skvěle přizpůsobí jemnému doprovodu loutny. Samozřejmě okouzlující je Andreas Scholl, při poslechu bezchybně sehraných vokalistů The Consort of Musicke se tají dech. Do přednesu Dowlandových písní vkládá každý interpret své nejintimnější pocity, tato kompilace posluchači může posloužit jako ochutnávka toho nejlepšího, a je už na každém, zda ho některý z interpretů zaujme tak, že zatouží opatřit si také celé CD v podání svého favorita.

Do bookletu stručně představujícího Dowlanda i důležité události jeho doby (interpretům se nevěnuje vůbec) se v části s písňovými texty vloudilo několik chybiček - některé písně mají jinou verzi slov či jiný počet slok.

Body: 0 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.