čtvrtek, 10. říjen 2002

Terence Judd: In Memory of Terence Judd - Liszt, Ginastera, Barber, Šostakovič, Balakirev, Ravel

Napsal(a) 

booklet booklet
Terence Judd patřil jistě k nejnadanějším a nejslibnějším pianistům své doby. Zazářil intenzivně leč bohužel velice krátce. Tento anglo-americký "zázrak" se dožil pouhých 22 let a dnes už se lze jen dohadovat, jak by se bývala jeho kariéra ubírala dál, zda by postupně dozrával, nebo naopak nepřesáhl svůj interpretační strop.

Vzpomínkové CD je kompilací třídeskového kompletu a představuje Judda v live nahrávkách klavírní literatury 19. a 20. století, která mu, jak se zdá, seděla nejvíc. Pro charakteristiku jeho hry bych si dovolila převzít název jednoho z úspěšných filmů - ovšem bez dalších vnitřních souvislostí. Hrál totiž jako "tygr a drak" v jedné osobě. Dokázal měkce a téměř neslyšitelně našlapovat (například v Ravelových Oiseaux tristes ), tajemně se plížit (v Prestu misteriosu Ginasterovy Sonáty č. 1 op. 22 ), pevně vše držet pod kontrolou a zároveň vypouštět spalující oheň (ve Fuze Sonáty op. 26 Samuela Barbera). Navíc dodával romantickou zasněnost a rozháranost, kde bylo třeba (především v Lisztových Années de pelerinage ). Z každé skladby vytékají přívaly energie, místy jako by z nástroje doslova "lítaly jiskry". Obrovský elán, evidentní muzikální intuice a zároveň schopnost držet své emoce na uzdě byly Juddovy přednosti, jež by mu mohl leckterý vrstevník závidět. Snímek - s příjemnou dramaturgií - je důstojnou poctou i připomínkou tohoto předčasně zemřelého umělce, škoda jen, že v bookletu není uvedena datace jednotlivých vystoupení. Přestože se jedná o kompilaci, posluchač nemusel být o tuto informaci ochuzen, zvlášť jedná-li se o tak kvalitní nahrávku.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 78:21

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.