Teodorico Pedrini – Sirocco

Nathalie Houtman – zobcová flétna, Bernhard Woltèche – violoncello, Raphaël Collignon – cembalo, varhanní pozitiv. Text: A, N, F. Nahráno: 2008. Vydáno: 2011. TT: 58:10. DDD. 1 CD ORF CD 3122.

Italský skladatel, teoretik a stavitel hudebních nástrojů Teodorico Pedrini (1671–1746) nepatří a ani nemůže patřit ke známým jménům hudební historie. Své vzdělání získal v Římě a pak byl papežem poslán do Číny. Po devíti letech cesty (přes Paříž, Saint-Malo, Acapulco, Manilu a Macao) se tam roku 1711 usadil jako první lazaristický misionář a stal se následovníkem portugalského jezuity Tomáse Pereiry jako dvorní hudebník císaře Kang Hsi, jednoho z nejvýznamnějších čínských panovníků. Vedle svých misionářských cílů vyučoval Pedrini jeho syny, ladil cembala a stavěl nástroje. Zapletl se do politických a církevních intrik a – ač byl váženým hudebníkem – byl císařem dvakrát vsazen do žaláře. Traduje se, že právě v době svého uvěznění složil dvanáct Sonát op. 3 pro housle a basso continuo, aby získal svobodu. Tato jeho jediná sbírka byla objevena v Pekingské národní knihovně až v roce 1935 jako jediný západoevropský hudební rukopis z Číny této doby. Neodráží orientální hudební vlivy, ale dobře známý evropský styl: svým hudebním jazykem, stavbou a typem vět se totiž podobá slavným a rozšířeným houslovým sonátám op. 5 Arcangela Corelliho – a dokonce je cituje. Mladý ansámbl Sirocco , který vznikl roku 2003 v Haagu a jmenuje se podle větru vanoucího ze Sahary do jižní Evropy, vystoupil s Pedriniho hudbou na Mezinárodních barokních dnech v proslulém klášteře Melk roku 2008. Trojice hráčů Nathalie Houtman , Bernhard WoltècheRaphaël Collignon vybrala z tuctu Pedriniho sonát šest – druhou, čtvrtou, šestou, sedmou, osmou a devátou – a provedla je v obsazení zobcová flétna, violoncello a cembalo nebo varhany. Rakouský rozhlas je natočil a vydal na CD. Skladby jsou uspořádány do posluchačsky poutavého celku. I když se vzájemně podobají a při souborném poslechu činí poněkud monotónní dojem, což je dáno i stále stejným obsazením (pouze s odlišným continuem), jde o svěží, posluchačsky příjemná dílka. Dokazují tak, že v době baroka stačilo ovládat kompoziční řemeslo a požadovaný styl. Interpretace ansámblu Sirocco je poučená a je vedena snahou odlišit jednotlivé věty; mne osobně zaujaly hlavně volné části s fantazijními pasážemi, rychlé věty zase nepostrádají náležitou živost.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: