pátek, 9. únor 2007

Tcheka: Nu Monda

Napsal(a) 

Tcheka: Nu Monda Tcheka: Nu Monda

Tcheka – zpěv, kytara, Herman Almeda – kytara, Kizo Oliveira – baskytara, Raul Ribeiro – perkuse. Vydáno: 2006. TT: 54:19. 1 CD Lusafrica/Harmonia Mundi 023352.

Plachý, připravený se publiku otevřít, usedá Tcheka na stoličku a pozdravem dává vzpomenout na Johnnyho Cashe. „Jmenuji se Tcheka,“ utrousí a bez dalších řečí spustí první skladbu. Má měkký, do výšek vyhnaný ohebný hlas, na kytaru hraje perkusivním stylem, hýbe přitom celým tělem a kreolština nekreolština, takřka okamžitě vás celého pohltí; vtáhne do příběhů, a kdybyste nastokrát chtěli odejít, nejde to. Tchekova osobnost, jazzem prosycená akustická hudba s virtuózním kytarovým doprovodem Hermana Almeda, basisty a perkusisty, měnících se za pochodu z rytmického ohňostroje v šumění mořských vln, vás uvede do stavu vyhlížené naděje v prosté, emotivní písničkářství bez skákavého exhibicionismu.

Jmenuje se vlastně Manuel Lopes Andrade. Táhne mu na čtyřiatřicátý rok a se vším všudy je spjatý s kapverdským ostrovem Santiago – tím odnepaměti nejafričtějším. Barvou pleti, kulturou i otrokářskou minulostí, rozlehlými plantážemi, odpovídajícími padesáti procentům úrodné půdy Kapverdských ostrovů. Od těžké dřiny na polích, nutnosti sklidit obilí co nejrychleji, kdy pomáhá, kdo má ruce a nohy, se odvíjejí i přítomné texty, oslavující přízeň bohů sesílajících na suchou kapverdskou půdu blahodárný déšť, stejně jako vyvolávající vzpomínky na otroctví. Název alba lze totiž z kreolštiny přeložit jako plení plevele.

Hudební tradice ostrova Santiago má Tcheka v krvi; podobně muzikantství. Od jedenácti let obrážel s otcem, respektovaným houslistou, svatby, pohřby a slavnosti. A když mu spadla nota pod stůl, taťka se k němu obrátil a přetáhl ho smyčcem přes kotníky. Tchekova hudba představuje výsostně přitažlivou, originální aktualizaci dávných ostrovních stylů. Rytmus batuque je spojený s prací na polích, kdy se ženy po práci usadily v kruhu a zakázané bubny nahradily smotané kousky šátků a sukní (takzvaná tchabeta), vydávající specifické tlumivé zvuky. Doprovázely se improvizovaným zpěvem financon, přeneseným z africké pevniny. Tcheka bere za své také klasické kapverdské písně morna, karnevalovou hudbu tabaka či delikátní hlasové kouzlení taluku, se kterým se na přilehlém ostrově Fogo slaví Den všech svatých. Sám svou hudbu označuje za fúzi batuque/morna.

Kapverdské ostrovy měli posluchači dosud spojené se zpěvačkou Cesarií Evora, případně mladou kráskou Lurou. Tcheka nás ale přesvědčuje, že jeho domovina skýtá i další hudební překvapení, o nichž by v budoucnu měl tušit také okolní svět, i proto, aby nezanikla. Zpívá o tom hned v úvodní skladbě Agonia . „Jedná se o příběh ostrovana, lezoucího na vrchol hory, aby se pomodlil k Bohu v době svého největšího utrpení. Já ten křik považuji zároveň za výzvu mladé generaci, ztrácející úctu k tradicím a své kulturní identitě,“ říká Tcheka. Nový hudební velvyslanec Kapverdských ostrovů, který tolik uhranul publikum na festivalu WOMEX ve španělské Seville.

Vydavatel: Lusafrica/Harmonia Mundi

Stopáž: 54:19

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.