Tango Royal

Tanga symfonická, tanga komorní, tanga s bandoneonem a nebo třeba kytarou - prostě tanga na tisíc a jeden způsob zaplavují v posledních letech katalogy. Převážné většině titulů vévodí jméno Astora Piazzolly. Je to vcelku pozoruhodný fenomén, a to i přesto, že opravdové kompoziční kvality se řadě (nejenom jeho) kusů z okruhu tohoto žánru zrovna mnoho nedostává. Spíše než o fenoménu bychom tak možná mohli hovořit o moderním trendu a možná taky neviditelné ruce trhu.

Tangový projekt Carela Kraayenhofa má zjevně ambice z této záplavy velmi unifikovaného tangového repertoáru vystoupit a alespoň do určité míry jej "artificializovat". Vedle sólového bandoneonu a houslí použil Kraayenhofa při instrumentaci svých, Piazzollových i Alvarezova tanga komorní symfonický orchestr a sbor, které jsou více méně použity ve funkci jakéhosi filmového tělesa, nenápadně, občas - ve vyšších polohách - s nosnou smyčcovou kantilénou či efektním sborovým poryvem a podobně. Celé album se v tomto kontextu tváři velmi ambivalentně - na jedné straně velmi dobře řemeslně zpracováno (jak zvukově, tak hudebně - byť s určitými instrumentačními licencemi), na straně druhé jakoby vyvolává očekávání, že se přece jenom stane ještě cosi více, že se prostě z jednoduchých "písniček" a za použití velikého symfonického aparátu stane něco jiného, lepšího, vyššího... Pokud přistoupíme na to, že máme před sebou příjemné cédéčko k nedělnímu obědu, pak stačí nyní dopsat ... "tečku". Pokud bychom se chtěli tvářit, že nasloucháme velikému umění, asi nám takový postoj dlouho nevydrží a producenti tohoto alba pak - myslím - žijí v klamných představách. To by snad potom bylo tangu lépe v domovské argentinské osadě a v ansámblu falešných bandoneonů.

Vydavatel: PentaTone classics / Universal Music

Stopáž: 61:35

Nahráli: Carel Kraayenhof - bandoneon, Vesko Eschkenazy - housle, Heleen Koele - soprán, Sexteto Canyengue, Netherlands Chamber Choir, Concertgebouw Chamber Orchestra, Ed Spanjaard - dirigent

Body: 2 z 6