(Three Arias, Little Suite, Slovak Concerto Grosso No. 3, Eight Preludes)
Eugen Prochác, Ján Slávik – violoncello, Nora Skuta – piano, Juraj Čižmarovič – housle, Bernadetta Šuňavská – varhany, Slovak Radio Symphony Orchestra, Marián Lejava – dirigent. Text: A. Nahráno: 2004–2006. Vydáno: 2012. TT: 52:53. DDD. 1 CD Naxos 8572509.
Ve vydavatelství Naxos vychází titul zachycující část tvorby originálního skladatele Tadeáše Salvy (1937–1995), který patří k výrazným tvůrcům profilujícím progresivní směry ve slovenské hudbě 20. století. Navzdory svému krátkému životu zanechal obsáhlé dílo, žánrově i druhově rozmanité a výsostně osobité. Část jeho odkazu patří violoncellu, nástroji, který ho (i jako aprobovaného hráče) permanentně provázel a představoval pro jeho kompoziční imaginaci obrovský potenciál. Iniciátorem tohoto titulu je známý violoncellista Eugen Prochác , který od raných uměleckých stádií objevuje i obhajuje salvovskou kompoziční originalitu. Do okruhu interpretačních realizátorů přizval dalšího violoncellistu Jána Slávika , houslistu Juraje Čižmaroviče , klavíristku Noru Škutovou , varhanici Bernadettu Šuňavskou , tuto exkluzivní sestavu doplňuje SOSR s dirigentem Mariánem Lejavou . Počáteční Salvovo tvůrčí období zachycuje Koncert pro violoncello a komorní orchestr , který dokumentuje skladatelovo okouzlení zvukovými a výrazovými možnostmi, proklamovanými tehdejšími avantgardními proudy, zvlášť silnou polskou bází, mající v té době na evropské hudební dění silný vliv. To je jedna ze Salvových legitimních zón, z ní jako absolvent Akademie v Katovicích vyšel a na její estetice budoval celý tvořivý život. Expresivnost, akcent zvukových dimenzí, rytmická nervnost, kinetická tvárnost, to jsou esenciální elementy koncertu, s kterými se i sólista Prochác právě díky své interpretační letoře, výbušnosti, ale i tvořivé smířlivosti dokáže identifikovat. Další z určujících ploch v Salvově jazyku je prvek lidovosti. V jeho dikci však, na rozdíl od většiny skladatelů, nefiguroval jako imperativ či manifest příslušnosti. Slovenský folklór měl skladatel předurčený už samotným prostředím – liptovským regionem, ze kterého pocházel. Dokázal ho s neuvěřitelnou lehkostí, senzitivností a originalitou implantovat do organismu skladeb. Typické pro Salvu je komponování nezávislých sérií skladeb s totožným názvem/formou či obsahovým zacílením, pro různé nástrojové i vokální obsazení: Patří k nim balady, árie, ale i osobitý útvar Slovenské concerto grosso. Jedno z nich s číslem 3 je zařazené (Čižmarovič, Prochác, Šuňavská) na nosiči. V jeho organismu folklorní uhrančivost v součinnosti s archaizujícími formovými konturami a „univerzálním“ arzenálem tvoří jedinečnou, nezaměnitelnou jednotu. Vedle dvou skladeb s doprovodem klavíru (Prochác a Škutová), Tří árií a Malé suity , působivé kody nahrávky, je Osm preludií pro dvě violoncella (Prochác a Slávik), které jsou vlastně fragmentem ze zamýšleného 24-dílného celku a symbolizují nezvratnou tečku za dílem Tadeáše Salvy. Titul, vybavený působivým bookletem – s reprodukcí skladatelova portrétu (olej Lea Mrázová), vyčerpávajícím textem (Godár), ale zejména příkladným interpretačním a zvukovým ztvárněním – tvoří vzácnou jednotu, hodnou povšimnutí nejen specialisty, ale hlavně milovníky atraktivních titulů.
Body: 4 z 6
