pátek, 25. březen 2022

Tábor v Polské krvi

Napsal(a) 

Poněkud vyzývavě zní nadpis adorující táborského rodáka Oskara Nedbala (1874–1930). Kdo by neznal z širokého divadelního obecenstva jeho nejslavnější a dodejme, že nejen pro českou hudbu nejlepší operetu. Snad v nepatrném stínu si to zaslouží také jeho následující Vinobraní, někdo si ještě dnes vzpomene na světový hit Valse triste, který autor napsal dodatečně do svého nejvýznamnějšího baletu Pohádka o Honzovi, a to budeme takřka u konce toho nejdůležitějšího, co nám odkázal tento táborský rodák. A po Vítězslavu Novákovi a Josefu Sukovi nejdůležitější odchovanec skladatelské školy Antonína Dvořáka. Aby však nezůstalo pouze u těchto populárních opusů, se stará táborská Mezinárodní společnost Oskara Nedbala založená v sezoně 2010/2011 péčí osobností, které včas pochopily, že umělec všestranného typu, jakým Nedbal byl, si zaslouží fundovanou objektivně zaměřenou péči. A toho jsme nyní svědky při pročítání této neobvyklé publikace. Má titul Táborský rodák Oskar Nedbal a vyšla v loňském roce péčí Husitského muzea v Táboře v osobní angažovanosti PhDr Ludmily Peřinové, Ph.D., která je duší nedbalovské společnosti a autorkou publikace.

Pravda, Nedbal se dočkal po smrti dvou výborných monografií, které téměř bezezbytku zmapoval a zhodnotila jeho přínos do dějin české hudby. Mám na mysli knihy Miroslava Šulce (1959) a Alexandra Buchnera (1984, reed. 1986). Ty náležitě zhodnotily Nedbalův umělecký vzestup a tragický pád, bohužel, jak umělecký, tak lidský. To je snad obecněji známo. To ale neznamená, že by kniha Peřinové nepřinášela další fakta, doplňky i spravedlivé hodnocení těch Nedbalových osudových okolností. Leč, popořádku. Publikace o 200 stranách čtvercového formátu je rozdělena do tří oddílů. Prvý nás provází nutnými biografickými údaji od umělcova dětství po jeho vztah k rodnému městu i v dospělosti, kdy většinu života trávil na uměleckých destinacích ve Vídni a Bratislavě a brázdil svým vídeňským Tonkünstlerorchestrem Evropu, aby sloužil především české hudbě. Což mu však závistivé povahy nezapomněly a po vzniku ČSR daly tvrdě najevo. Odtud osudová cesta do Bratislavy. Ovšem nastal snad i paradox. Umělec tak všestranně nadaný a schopný – houslista, violista, dirigent, skladatel vážné i nevážné hudby –, nešťastný manažér idealisticky zacílený, nemohl obstát v tvrdě divadelním podnikání. O tom se zmiňovaly publikace Buchnera i Šulce, avšak Peřinová na tyto okolnosti pamatuje dokládáním množství fotodokumentů, zápisů, citací z pramenů i vzpomínek.

V úvodním nárysu publikace Peřinová cíleně uvádí čtenáře do obsahu a koncepce knihy. Zdůrazňuje právě na základě významu určité nesmrtelnosti Nedbalovy osobnosti, čilý hudební život v Táboře, který zde panoval již v době Nedbalova dětství. To je právě obsahem nejdůležitější části publikace věnované v 2. části „Oskar Nedbal a Tábor“. Autorka prostudovala úctyhodné množství místních pramenů a systematicky zmapovala Oskara Nedbala v pamětní knize Filharmonického spolku Bolech. Týká se jednak vlastní spolkové činnosti, dále Hudebního spolku v Táboře a Nedbalovy spolupráce s tímto spolkem v době, kdy byl uznávaným dirigentem nejen v Praze, ale i ve Vídni. Samozřejmě publikace nezapomíná na frekvenci Nedbalova díla v repertoáru současného Táborského symfonického orchestru.

Samostatnou kapitolou je pak činnost Hudební školy (dnes základní umělecké školy) v Táboře nesoucí skladatelovo jméno.

Poslední třetí částí knihy se dostáváme do nejčerstvější současnosti hudebního života v Táboře – ustavením Mezinárodní společnosti Oskara Nedbala. U jejího zrodu stála Ludmila Peřinová, kdy z jejího podnětu a vydatným organizačním podílem se uskutečnily první táborské Dny Oskara Nedbala 26.–28. listopadu 2010. Tento významný kulturní čin poukázal na další a veřejnosti v podstatě neznámé opusy Nedbalovy. A o tyto právě jde! Z iniciativy dr. Peřinové absolventka klavírní katedry brněnské JAMU Nikol Bóková se již vícekrát angažovala veřejným prováděním klavírního odkazu skladatele a záznamu v Českém rozhlase. Ten se sice může v kontextu jeho největších „konkurentů“ a přátel J. Suka a Vít. Nováka jevit jako stylově eklektický, ale profesionálně na vysoké úrovni. Rovněž Nedbal jako autor písní je zcela v kontextu doby přelomu 19. a 20. století. A založením Nedbalovy společnosti nezůstalo jenom u těchto aktivit. Přednášková popularizační činnost a osobní vystupování autorky této knihy, která je současně koncertní pěvkyní, mnohokrát od doby založení MSON se veřejně angažovala, a to nejen v Táboře.

Budiž ale zdůrazněno, že nesmrtelnost toho či onoho umělce dělají vždy nejtypičtější díla, a v tomto nutno zdůraznit přece jen asi nejdůležitější dvě operety Polkou krev a Vinobraní. Ty mají velký historický a vitální význam. Nedbal jako žák Dvořákovy školy naplnil tuto jevištní formu na počátku století v tvrdé konkurenci poststraussovské a vedle Lehára a Kálmána originálními typy. V Polské krvi stylizací mazurky a krakowiaku, ve Vinobraní srbským kolem. Ty vyrůstají ze stylu Slovanských tanců. A to bylo v této době pro Vídeň nové. A navíc valčíkové melodie těchto operet vnesly nového ducha v protikladu straussovské tradice a odmítaly nostalgické sentimentality tříčtvrtečních taktů právě Lehára a Kálmána. Avšak nic proti nim. Je třeba si uvědomit, že žánr hudebního divadla typu operety zní sporadicky v nejlepších dílech, zatímco ostatní nekompromisně zahynuly. Bude to tak jednou i s muzikály. Přežijí jen ty „super.“

Ale právě touto nesmrtelností oněch operet může i nadále Nedbal obohacovat dramaturgii divadel (zvláště asi jen Cudná Barbora a Krásná Saskia) a výběrově recitály pianistů, asi i balety. To, co znamená Polská krev v české operetě, to má také celovečerní Pohádka o Honzovi jako prvý český umělecky hodnotný balet v české tvorbě na počátku věku.

A nakonec k publikaci. Proč má dr. Peřinová k Nedbalovi blízko? Nejen jako rodačka z Tábora, ale též jako dlouholetá aktivní členka dnes zaniklé mezinárodní společnosti Vítězslava Nováka (1980–1915), která byla svého času odbornou asistentkou pisatele této recenze na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a podílela se se mnou na dotváření a edici Tematického katalogu Vítězslava Nováka (ed. 1999). V současné době učí dějiny hudby a zpěv na konzervatoři v Českých Budějovicích a na ZUŠ O. Nedbala v Táboře.


Táborský rodák Oskar Nedbal
Ludmila Peřinová
Vydalo Husitské muzeum v Táboře ve spolupráci s Mezinárodní společností O. Nedbala v r. 2021. 204 stran. ISBN 978-80-87516-70-6.


 

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.