pondělí, 3. říjen 2011

Sylvius Leopold Weiss - Sonáta a moll a další skladby

Napsal(a) 

Sylvius Leopold Weiss - Sonáta a moll a další skladby Sylvius Leopold Weiss - Sonáta a moll a další skladby

Evangelina Mascardi – třináctisborová barokní loutna (Cezar Mateus, New Jersey, 1999). Text: N, A. Nahráno: 2011, Kostel Kartause Mauerbach. Vydáno: 2011. TT: 57:10. DDD. ORF Edition Alte Musik CD 3121.

Střízlivá schránka skrývá poklad – výběr z bohatého odkazu loutnového fenoména 1. poloviny 18. století Sylvia (Silvia) Leopolda Weisse (12. 10. 1687 – 16. 10. 1750). Byl jedním z nejvýznamnějších a nejplodnějších skladatelů loutnové hudby v historii, proslulý svou technicky dokonalou zpěvnou hrou; pro loutnu napsal kolem 650 skladeb. (Z jeho sedmi dětí vynikl loutnista Johann Adolf Faustinus, 1741 – – 1814.) Byl v kontaktu s vynikajícími hudebníky jeho doby (např. v době působení v Drážďanech s Quantzem, Graunem, Veracinim, Pisendelem, W. F. Bachem, J. S. Bachem, Františkem Bendou ad.) a velmi uznával českého loutnistu hraběte Johanna Antona Losy von Losinthal, jehož památce věnoval geniální tombeau, které bohužel na desce není. Ostatně kontaktů s Čechami bylo více, pár let působil v Praze a finančně jej podporoval Filip Hyacint Lobkovic. České nitky vážou k Čechám i argentinskou loutnistku Evangelinu Mascardi (1977). Není to tak dlouho, co spolupracovala s našimi soubory Collegium Marianum a Collegium 1704 (velmi kvalitním zvukovým dokladem jsou kupříkladu desky Music of Baroque Prague I a Concerti op. 7 Henrica Albicastra) a byla tady častým hostem. Na svou novou desku vybrala 14 kusů, jejichž autografy jsou uloženy v British Library London a v Sächsichen Landesbibliothek Dresden. Většinou jde o tancem ovlivněnou hudbu. Kdybych měl označit skladbu, která mě nejvíce oslovila, tak by to byla smutně kráčející Allemenda ze Sonáty a moll. Nad hrou paní Mascardi lze jen žasnout. Můj zážitek byl natolik silný, že překonal interpretace kytaristů na moderní nástroje. (Zvolila 13 sborovou loutnu německého typu.) Po delší době je to první projekt drnkacího nástroje, který si mě bezezbytku získal!

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.