čtvrtek, 12. únor 2004

Sylvie Bodorová: Terezín Ghetto Requiem, Concierto de Estío, Smyčcový kvartet "Voces vagabundae"

Napsal(a) 

booklet booklet
Dramaturgii spojuje obsazení čtyř smyčců, k nimž se ve skladbách české skladatelky Sylvie Bodorové připojují zpěv a kytara. Všechny na snímku obsažené skladby spojuje mimohudební idea, religiózní, lidový či básnický textový podklad respektive inspirace a etnické hudební elementy. Terezín Ghetto Requiem Sylvie Bodorové vzniklo roku 1997 na objednávku ředitele festivalu ve Warwicku a ve svých třech větách spojuje prvky křesťanské a židovské liturgické hudby, latinu a hebrejštinu. Barytonový part skladby emotivně interpretuje Nigel Cliffe , jenž provedl světovou premiéru díla. Také druhá skladba Sylvie Bodorové, Concierto de Estío pro kytaru a smyčcový kvartet, vznikla na objednávku, a sice argentinské kytaristky Maríi Isabel Siewers , brilantní interpretky kytarového partu. Obě skladby jsou dokladem pro Sylvii Bodorovou typického skloubení historicko-folklorních hudebních prvků se současnými kompozičními postupy v harmonii, instrumentaci, artikulaci a podobně. Zatímco Terezín Ghetto Requiem je hudebním mementem, jsou tři věty Concierta de Estío třemi kontrastními, exoticky zabarvenými světy, v nichž skladatelka působivě uplatňuje svůj smysl pro rytmickou složku a osobité spojení zvuku smyčců a kytary. Smyčcový kvartet skotského skladatele Rolanda Stevensona má podtitul Voces vagabundae (Toulavé hlasy) a vznikl roku 1989. Podkladem mu jsou verše Walta Whitmana - pro hudebníky jsou stále zdrojem nevyčerpatelných inspirací - a Kennetha Whitea. Stevenson psal svůj kvartet jako poctu Sibeliovu kvartetu Voces Intimae a Janáčkovým Listům důvěrným . Jeho hudba je skutečně něco mezi skandinávskou nostalgickou vznešeností a slovanskou eruptivností s příměsí melancholie. Český ansámbl této struně Stevensonovy hudby dobře porozuměl. Její ostré kontrasty tvoří logickou souvislost, všechny nástroje mají rovnocenné úlohy, dostávají prostor k temperamentním rytmickým erupcím (2. a 4. věta) i snivým pozastavením (3. věta).

Vydavatel: Arco Diva / Classic

Stopáž: 62:11

Nahráli: Nigel Cliffe - baryton, María Isabel Siewers - kytara, Kvarteto Martinů

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.