Svjatoslav Richtěr: reDISCOVERED - Carnegie Hall Recital, 26. 12. 1960 - Haydn, Chopin, Rachmaninov, Debussy, Ravel, Prokofjev

Do USA se dostal Svjatoslav Richtěr až roku 1960, o řadu let později než kupříkladu Gilels, Oistrach či Rostropovič. Předcházela ho však už tehdy taková pověst, že vstupenky na jeho koncerty - čtyři v Carnegie Hall, pátý v Mosque Theatre v Newarku - byly vyprodány během několika hodin poté, co je anoncovaly The New York Times. Nahrávky pořízené na čtvrtém a pátém Richtěrově americkém vystoupení měly trochu zvláštní osud. Přestože klavírista oficiálně souhlasil s jejich zveřejněním, z různých důvodů nebyly až do letošního roku nikdy jako celek vydány.

Poslouchat Richtěra je vždycky mimořádným zážitkem. Už první tři tóny Haydnovy Sonáty C dur HXVI/50 - nic jiného než sestupný durový sextakord - znějí s tak nenapodobitelnou jistotou, jako by je Richtěr nehrál na klavír, ale tesal do mramoru. Závratně rychlé šestnáctiny první věty jsou na samé hranici hratelnosti - a přesto tak zřetelné, že Haydnova Sonáta doslova jiskří. Chopinovo Scherzo E dur op. 54 a Balada As dur op. 47 stejně jako výběr z Rachmaninovových Preludií op. 23 a 32 okouzlují v Richtěrově podání čistou hudební poezií. Fascinujícím způsobem hraje Richtěr Ravelovy Vodotrysky: v tempu nepoměrně rychlejším, než je běžné, barevným úhozem a s osobitou pedalizací. Voda tu proudí, šplouchá, bublá, šumí - a je jí tolik, že si nakonec nebudeme jisti, zda už nejedná spíš o sugesci než o hudbu. Program recitálu uzavírala Prokofjevova Šestá klavírní sonáta, skladba, kterou Richtěr nedlouho po Prokofjevově rozhlasově premiéře v roce 1940 uvedl poprvé koncertně. I na provedení v Carnegie Hall cítíme, jak je Prokofjev Richtěrovi blízký. O pevný a jistý rytmus první věty bychom se málem mohli opřít, druhá a třetí věta nadchnou hrou barev i úsměvnou ironií, naprosto strhující je pak věta závěrečná. Její tempo bere dech, brilance a zřetelnost nás vedou k Haydnovi na začátek recitálu. V Carnegie Hall přidával Richtěr deset čísel z Prokofjevových Prchavých vidin, v Newarku (kde uvedl stejný program) vrcholila řada přídavků Chopinovými Etudami C dur op. 10/10 a c moll op. 10/12 "Revoluční" . Pianista jako by chtěl těmito dvěma skladbami posluchače přesvědčit, jak snadné je hrát na klavír. První etudu nechal proplynout jak odlehčený salonní kousek a v "Revoluční" budeme jen žasnout, jak samozřejmě a v jakém tempu lze hrát běhy v levé ruce jako cosi zcela okrajového a nedůležitého. Richtěr byl nesmírně silnou osobností a zdá se, že bylo naprosto jedno, co hrál. Patřil k oněm vzácným umělcům, kdo nás svou hrou dokázali zavést do jiného světa - do tajemného prostoru, který všichni tušíme za hudbou.

Vydavatel: BMG

Stopáž: 62:07+50:54

Body: 6 z 6 - tip Harmonie