Sviatoslav Richter – Čajkovskij: Klavírní koncert č. 1 b moll, Prokofjev: Klavírní koncert Des dur, Bach: Klavírní koncert d moll

Svjatoslav Richter – klavír, Česká filharmonie, Orchestrhl. M. Prahy FOK, Karel Ančerl (Čakjovskij, Prokofjev), Václav Talich (Bach) Mozart, Beethoven). Produkce: Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1954. Vydáno: kompilace 2010. TT: 71:31. AAD Mono. 1 CD Supraphon SU 4014-2.

Tři nahrávky, které vznikly v návaznosti na Pražské jaro roku 1954, patří k největším skvostům našich gramofonových archivů. To není žádný objev, všechny tři už (opakovaně) vyšly, naposledy v rámci talichovské a ančerlovské edice. A je dobře, že se v další reedici objevily na jednom disku, protože nějak patří k sobě. Jsou to nahrávky výjimečné i v kontextu snímků Svjatoslava Richtera . Všechny známé i neznámé labely znovu a znovu vydávají všechny možné snímky geniálního pianisty, často pirátské, často s nehezkými obaly a v technicky sporné kvalitě. Takže je dobře, že u této reedice Supraphon nepodcenil ani technickou a výtvarnou stránku věci. Čajkovského Klavírní koncert b-moll nahrál Richter třikrát, poprvé s Mravinským v Sovětském svazu, pak takto v Praze a pak ještě jednou s Herbertem von Karajanem ve Vídni. A jsou důvody považovat tento snímek za nejzajímavější, zejména díky mladistvé energii, která se přirozeně střídá se svěžími lyrickými pasážemi, kde není ani stín sentimentu. Uvědomíme si, že tento koncert psal velmi mladý skladatel a že není důvod z něj dělat patetické veledílo, jak se to děje na nahrávce s Karajanem. Energický Prokokofjevův Koncert Des-dur je proveden s takovou suverenitou a svrchovaností, jaká bere dech. A posluchač ještě více ocení precizní rytmické vedení Karla Ančerla . Proporce mezi moderností a lyrickým romantismem je tu odhadnuta přímo ideálně. Bachův Koncert d-moll za doprovodu Václava Talicha není jen historickým dokumentem romantického přístupu, jak se někdy říká. Respekt obou umělců k duchu partitury je příkladný, dodnes se dá obdivovat vedení jednotlivých hlasů, čitelná polyfonie, tempová a rytmická kázeň a zároveň neobyčejná hudební živost. Charisma tohoto snímku vychází z hluboké pokory k Bachově hudbě a jejího pochopení, před kterým blednou i některé nahrávky na dobové nástroje.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: