čtvrtek, 17. říjen 2002

Suomi

Napsal(a) 

booklet booklet
Spojení sborového zpěvu s výtvarným symbolem průzračně čistého skla, který nahrávku doprovází výtvarně, je výstižný. Poslech snímku skutečně - podobně jako decentně řešená grafická podoba bookletu - vyvolává dojem plynoucí čisté pramenité vody. Ve spojení s díly finských skladatelů se dostaví i asociace severské přírody (myslím, že i u toho, kdo tam nikdy nebyl). Symbolika Finska je zachována i názvem země v jazyce originálu, který se stal také jménem snímku. Další domyšlenou a proto působivou složkou je dramaturgie, která zvolila díla generací skladatelů, vyrostlých z 19. století (Jean Sibelius a Toivo Kuula), a dvou generací století minulého (Einojuhani Rautavaara, nar. 1928 a Jaakko Mäntyjärvi, nar. 1963). I řazení skladeb na snímku je zdařilé: mladší generace jsou olemovány generací romantiků sborové kompozice a poslech tedy tvoří dojem jakéhosi historického kruhu, po němž se spolu se zhudebněným slovem pohybujeme. Dramaturgie dbala i na podíl děl se sólistickými party, citlivost atmosféry, jednotlivými díly vytvořené, i na nutný kontrast - ten v jakémsi "zlatém řezu" časového průběhu tvoří příznačně "popácky" rytmická skladba nejmladšího ze skladatelů, Pseudo-Yoik Jaakka Mäntyjärviho. A k tomu navrch proporčně vyvážené vedení barevně sladěných hlasů, které umí společně zpívat piano i forte, crescendo i decrescendo. A obsah písní, k nimž jsou k dispozici textyv jazyce originálu, francouzštině a angličtině, poskytuje i lyrický literární zážitek. Jen pro ilustraci: Je tu Sibeliův Rakastava (Zamilovaný: "Kde je má milá"), Sortunut ääni (Utichlý hlas: "Co se stalo, že ztich ten hlas"), Drömmarna (Sny: "Pokolení se narodila a pokolení odešla"), Sydämeni laulu (Píseň mého srdce: "V nočním lese"), Rautavaarova První elegie na text Rainera Marii Rilka "Kdo uslyší mne mezi anděly", na Alexandra Slotta "S radostí tančit jdeme", na Ernsta V. Knappa "Letní noc" atd., přičemž zmíněný Pseudo-Yoik je na citoslovce. Škoda, že je dnes zpěv a capella takovou vzácností: zážitek z vlastního zpěvu je ještě silnější než jeho poslech.

Vydavatel: Naive / Classic

Stopáž: 47:09

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.