sobota, 25. leden 2014

Steven Osborne - Musorgsky, Prokofiev

Napsal(a) 

Steven Osborne - Musorgsky, Prokofiev Steven Osborne - Musorgsky, Prokofiev

Steven Osborne  – klavír. Text: A, F, N. Nahráno: 12/2011, Henry Wood Hall, London. Vydáno: 2013. TT: 65:56. DDD. 1 CD Hyperion A67896.

V případě nejnovější nahrávky britského pianisty Stevena Osborna , vzdávající hold ruské klavírní tvorbě, je předzvěstí kvalitního hudebního zážitku již obsáhlost jeho koncertní a nahrávací činnosti (jež byla v roce 2009 korunována udělením Gramophone Award z a CD obsahující kompletní dílo pro klavír a orchestr B. Brittena). Jen málokdy se setkáme s tak symbolickým úvodem klavírního díla, jaký nám zprostředkovává Musorgského Promenáda z cyklu Obrázky z výstavy. Tato sbírka hudebních obrazů byla skladatelem vytvořena během tří týdnů v roce 1874 pod dojmem z výstavy obrazů, plastik a kreseb, pocházejících z tvorby ruského architekta, designéra a malíře Viktora Hartmanna. Jedná se o deset hudebních ztvárnění jedenácti obrazů (výjevy ze dvou Hartmannových obrazů chudého a bohatého Žida Musorgskij zpracoval do jednoho), jež jsou mezi sebou ve většině případů spojeny různými obměnami úvodní hudební myšlenky (Promenády) představující přechod mezi jednotlivými výtvarnými díly. Při zaznění prvních tónů Promenády jsem v souvislosti s interpretovou volbou nezvykle (a dle mého názoru neadekvátně) hybného tempa s obavami zbystřila, ale nutno obratem dodat, že v zápětí se mé pochybnosti rozplynuly. Dále jsou již posluchači provedeni imaginární výstavou prostřednictvím precizního technického nastudování, výrazné schopnosti hudebně programního provedení a nulovým výskytem jakýchkoliv nevhodně inovátorských či notový zápis nerespektujících ambicí. Věřím, že každý posluchač, obzvláště ten blíže poučený o inspiračních zdrojích jednotlivých segmentů, bude po celou dobu vtažen do neobyčejně krásného světa zvukomalebné galerie (pokud byste někdy přemýšleli, zda je možné pomocí klavírní interpretace vykreslit ticho, přítmí a chlad, poslechem osmého obrazu znázorňujícího románské katakomby pod Paříží se vám dostane odzbrojující odpovědi). Následují Prokofjevovy Sarkasmy op. 17. Toto dílo vznikalo v letech 1912–1914 a autor do něj vtiskl jak groteskně provokativní, tak ve své době témbrově invenční elementy. U Prokofjeva Osborne zůstal i v případě poslední položky, kterou tvoří Prchavé vidiny op. 22. Název byl inspirován básní Konstantina Balmonta a dílo má podobu sbírky dvaceti klavírních miniatur, vytvořených v letech 1915–1917. Konečné uspořádání jednotlivých skladeb zde však nevychází z chronologické, nýbrž hudebně obsahové souvislosti a ve skladbách komponovaných v roce 1917 (1, 4, 8, 9, 11, 14, 15, 18) je – jak ve svém deníku naznačil sám autor – reflektován měnící se politický duch revolučního Ruska. Osbornova interpretace v obou případech absorbuje všechny základní esence Pokofjevova klavírního stylu a jeho výrazový fond a suverenita vrcholí schopností vzbuzovat v posluchači pocit, že každý tón zaznívá v tu pravou chvíli a je tvořen tím jediným správným způsobem. Ač vznikala výše uvedená díla v časovém rozpětí téměř padesáti let a v souvislosti s hudebním slohem bychom mohli Musorgského a Prokofjeva jen stěží řadit do jedné roviny, Osbornovo nastudování v sobě zrcadlí také některé společné rysy kompoziční práce, jež tyto dva skladatele pojí. Z hlediska výčtu skladeb si toto CD pečeť výjimečnosti nevybojuje. Tímto však má kritika utichá. Všechna ostatní kritéria, podmiňující vysoké hodnocení nahrávky, byla Stevenem Osbornem do posledního „alikvótu“ splněna. Bravo.

Body: 5 z 6

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.