neděle, 7. listopad 2004

Stanislaw Moniuszko: Straszny dwór

Napsal(a) 

booklet booklet

Moniuszkova opera Strašný dvůr je o rok starší než naše Prodaná nevěsta . Měla premiéru roku 1865, o jedenáct let dříve ji předcházela Moniuszkova Halka , která je považována za polskou národní operu. Moniuszko napsal přes dvacet oper, na repertoáru se však udržely pouze tyto dvě. Politická situace v Polsku v šedesátých letech 19. století byla napjatější než u nás. Češi po Říjnovém diplomu využívali možností zakládat české instituce a organizace a vůči vlasteneckým myšlenkám nebyla habsburská cenzura tehdy zdaleka tak ostrá, jako byla ruská carská cenzura vůči revolučně naladěným Polákům. Strašný dvůr byl po třech reprízách cenzurou zakázán a na repertoáru se neobjevil až do roku 1914. V ději není sice ani potuchy po nějakém buřičství (ostatně ani v ději Halky, jejíž námět má rysy příbuzné s Deborou Josefa Bohuslava Foerstera), Strašný dvůr (nebo také Začarovaný zámek , jak se někdy výstižněji překládal) je humorným příběhem s milostnou zápletkou: mládenci se nechtějí ženit, dívky ze "začarovaného zámku" však jejich úmysly změní. K zákazu stačilo polské libreto a hlavně - nadšené přijetí u publika. Je s podivem, že tato Moniuszkova opera, naplněná krásnými melodiemi v sólech, sborech i tancích, se u nás neuchytila. Na Národním divadle v Praze se objevila pouze jednou (v sezoně 1891/92) a po čtyřech reprízách navždy zmizela (ostatně, s Halkou to bylo jen o málo lepší, za celou historii Národního divadla zde byla inscenována čtyřikrát). Nahrávka zprostředkovává nastudování Národního divadla ve Varšavě z roku 2001, s domácími sólovými silami vesměs vynikajících kvalit, snad pouze s výjimkou svůj part s námahou překonávajícího představitele Stefana (Dariusz Stachura ); tenorové party v 19. století nebyly zkrátka snadné. Samozřejmě vyvstává otázka, jak taková díla inscenovat dnes. Podle připojených snímků z inscenace lze soudit, že varšavští dílu dali, co jeho jest a nesnažili se o žádný aktualizovaný výklad. O to více se věnovali hudební stránce, což je v podobných případech nejlepší služba dílu i publiku.

Vydavatel: EMI / Classics

Stopáž: 75:36 + 64:26

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.