čtvrtek, 17. srpen 2017

Srpnový Tip Harmonie: Debut Belfiato Quintetu ve správnou dobu

Napsal(a) 

I po 25 letech, co detailně sleduji produkci vydavatelství Supraphon, mě tento vedoucí český label dokáže občas překvapit. Příkladem je i nahrávka mladého kvinteta Belfiato, která je dramaturgicky vyhraněná a vyzařuje nadšení instrumentalistů.

Foerster napsal i ve svých padesáti letech mladistvě rozdychtěnou, melodicky líbeznou a harmonicky přiměřeně komplikovanou hudbu. Pavel Haas patří mezi české komponisty, u kterých mě vždy napadne, jak je „osud“ nespravedlivý, přičemž vždy dojdu k závěru – kam by takový génius došel, kdyby nebylo krutě předčasné smrti… Jeho kvintet je skutečně výjimečně kvalitní, přes „janáčkismy“ originální; v dané literatuře první poloviny 20. století znám jen pár podobně zajímavých. A Janáček? To je případ sám o sobě. Kvalita Mládí se prosadila už dávno.

A jaké je kvinteto Belfiato? Individuální přednosti pětice hudebníků jsou nesporné. I když sólově by se neuplatnili všichni, jako společenství jsou homogenní, souzní společným pohledem na hudbu, dychtivostí a nadšením mládí (doslova klenotem jsou například drobnosti v Ballo excentrico z Haase nebo Vivace z Janáčka). V drobných sólech mě nejvíce uzemnili Kateřina Javůrková a Oto Reiprich; silný vklad dal do společného díla v Janáčkovi Jindřich Pavliš (šťastná volba). Nicméně nadprůměrné komorní kvality prokázali i Jan SoučekJiří Javůrek a Ondřej Šindelář. Na novince oceňuji tedy jak nepodbízivou dramaturgii a excelentní interpretaci, tak i režii (spolehlivý tandem Jiří Gemrot – Jan Lžičař). Problémem je pouze dle mého mínění velkoryse krátká stopáž. Skutečně nešlo doplnit nahrávku dalším tematicky vhodným dvacetiminutovým kusem české hudby…? Nicméně je to deska, která přišla ve správnou dobu s neotřelým obsahem a mohla by zaujmout i ve světě.

Belfiato Quintet (Oto Reiprich – flétna, Jan Souček – hoboj, Jiří Javůrek – klarinet, Ondřej Šindelář – fagot, Kateřina Javůrková – lesní roh), Jindřich Pavliš – basklarinet. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 2/2017, modlitebna ČCE na Vinohradech, Praha. Vydáno: 2017. TT: 50:56. DDD. 1 CD Supraphon SU 4230-2.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.