středa, 30. květen 2012

Sofia Gubaidulina - Complete String Quartets – World Premiere Complete Recording

Napsal(a) 

Sofia Gubaidulina - Complete String Quartets – World Premiere Complete Recording Sofia Gubaidulina - Complete String Quartets – World Premiere Complete Recording

Stamicovo kvarteto (Jindřich Pazdera, Josef Kekula – housle, Jan Pěruška – viola, Petr Hejný – violoncello) . Text: Č, A, N, F. Nahráno: 2011, Studio Martínek, Praha. Vydáno: 2012. TT: 67:36. DDD. 1 CD Supraphon SU 4078-2.

Stamicovo kvarteto vyniká nejen letitou úspěšnou organizací festivalu Euroart, ale i prováděním řady kvartetních děl, se kterými se v koncertních programech hudební veřejnost běžně nesetkává. Jejich poslední snímek pěti smyčcových kvartet Sofie Gubaiduliny je, přes všechnu kompoziční sofistikovanost a interpretační náročnost, po všech stránkách osvěžující lahůdkou. Sofia Asgatovna Gubaidulina (* 24. 10. 1931, Christopol, Rusko) patří dnes k uznávaným špičkám soudobé skladby, stejně jako její kolegové podobného původu a osudu Arvo Pärt či Alfred Schnittke. Její tvorba originálním způsobem vyjadřování a důmyslnými prostředky kompozice i jejího provedení vytváří prolnutím osobně zažité zkušenosti dvou kultur (islám tatarského otce a křesťanství ruské matky) neobyčejně sugestivní svět tónů a zvuků. Ten přes čistě racionální konstrukci a absenci klasicky zřetelných prvků (melodie, forma, rytmus apod. – jsou tam, ale jinak) působí překvapivě citově s až mysticky duchovní silou. To ostatně odpovídá i filozofickému nahlížení světa a pravoslavné křesťanské víře skladatelky. Poslech její hudby evokuje světy přírodních jevů a snů. V uvedených kvartetech jsou s velkou fantazií a znalostí využity často netušené a lze říci bezkonkurenční zvukové a barevné možnosti smyčcového nástroje. Je třeba zdůraznit, že přesvědčivé provedení takto složitých soudobých kompozic vyžaduje jak pochopení a analytickou inteligenci interpreta, tak zkušenost a nástrojové mistrovství v nadstandardní míře. Toto vše Stamicovci svou nahrávkou zřetelně prokazují. Gubaidulina svá sdělení neroztírá a nerozmělňuje na velké plochy, ve všech kvartetech je komorní i rozsahem. K bohatému vyjádření vystačuje jednou větou – nevytváří nekonečně nudné seriály, i v meditaci je básnířkou sonetů a balad. Smyčcový kvartet č. 1 z roku 1971 je ze všech pěti nejdelší (21:32), kompozičně využívá tzv. princip dekonstrukce (poslední stránky hrají hráči nezávisle na sobě) a je akusticky ozvláštněn předepsaným nenápadným pohybem hráčů do čtyř protilehlých stran pódia, což však nahrávka nezachytí. Premiérován byl až roku 1979 Kvartetem Arcis v Německu. Smyčcový kvartet č. 2 (1987, 8:03) si objednalo Sibeliovo kvarteto pro festival komorní hudby v Kuhmo a ve stejném roce vznikl na objednávku BBC i Kvartet č. 3 (17:54). Jedině zde jsem měl pocit, že zajímavé zvukové nápady drží oproti svému zvyku v prostoru až příliš dlouho. Nejvíce mne zaujal Smyčcový kvartet č. 4 „with tape“ (1993, 12:16), napsaný pro kvarteto Kronos a inspirovaný duchem básní T. S. Eliota. Svou strukturou je neobvyklý, a ač zcela určitě kompozičně i interpretačně ze všech nejsložitější, v dokonalém provedení je velmi sdělný a přesvědčivý. Varianty chromatického motivu jsou ve studiu nejprve nahrány ve dvou samostatných stopách na smyčci uchycenými pružnými míčky či paličkami, a posléze smíchány ve čtvrttónovém posunu (tak bych si představoval rozkolísaný zvuk balalajky z Chagallova obrazu ...). Hotový záznam pak na pódiu doprovází živé provedení dalšího partu. Vzniká tak mimo jiné prostor i pro dvanáctihlas. Zvuková představivost Gubaiduliny je obdivuhodná a nic nepůsobí samoúčelně či prázdně. Nahrávka Stamicovců je dokonalá a jsem přesvědčen, že v třírozměrném prostoru sálu jim tento opus vyzní ještě plastičtěji. Ta hudba je tak „mimozemsky“ magická, že si vysloveně říká i o vyjádření podobně nápaditým abstraktním videoartem ve 3D ... (něco takového chtěl kdysi uskutečnit ve svých skladbách Skrjabin). Jako páté dílo Stamicovci uvádějí Reflexe na téma B-A-C-H z roku 2002 (7:18), napsané pro Brentanovo kvarteto. Z abstraktní barevné zvukomalby se závěrem prolne téma z Bachova Umění fugy. Stamicovo kvarteto prostřednictvím Supraphonu vytvořilo jedinečný snímek, jenž bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co současná nabídka soudobé komorní tvorby nabízí.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.