úterý, 3. červen 2003

Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 1 d moll, op. 13, Symfonie č. 2 e moll, op. 27, Symfonie č. 3 a moll, op. 44

Napsal(a) 

Souborná nahrávka Rachmaninovových tří symfonií vzbuzuje mnoho otázek, respektive argumentů pro i proti. Z hlediska dokumentace symfonie jako hudebního druhu v díle bezpochyby fenomenálního skladatele je tento snímek skvělým nápadem a přínosem. Ovšem slibný projekt upadá de facto na elementárních aspektech, které by měly být naopak samozřejmostí pro každou nahrávku. Mám na mysli především naladění orchestru, jež má v tomto případě povážlivé nedostatky, zejména v žesťové sekci. Uvážíme-li fakt, že mnohé pasáže hudby První a Třetí symfonie jsou postaveny na lesklém zvuku žesťů, pak už je snadné si domyslet výsledek. Ve Druhé symfonii , která má mezi všemi kompozicemi skladatele tohoto druhu nejvýznamnější postavení, je hudební proud opřen spíše o smyčce, v tutti úsecích je intonační labilita žesťů zmírněna a v celkovém fortissimu se ztratí. Dalším nedostatkem je nevyužití určité šance k dotvoření díla, tedy jeho charakteru, prostředky pramenícími ze zvukové variability symfonického orchestru. Nejvíce to je patrné v Symfonii č. 1 d moll op. 13 . Místa méně invenční může orchestr ve spolupráci s dirigentem velmi oživit interpretačním pojetím, což však Andrew Litton nevyužil. Nechci zde dehonestovat autorův první dotek s fenoménem kompozice velkého rozsahu, ale nepopřeme fakt, že následující dvě symfonie zrcadlí skladatelův velký posun a zrání. A tak je první symfonie skutečně "první", je pokusem (bezpochyby zdařilým), avšak v některých směrech poněkud nesmělým až váhavým. Nicméně, jak jsem již poznamenal, před interpretujícím tělesem se tak otevírá pole širokých možností dotváření takového hudebního díla, které však v tomto případě zůstalo ležet ladem. Stále však platí, že posluchač je i přes výše zmíněné kolize doslova uchvácen patetickou melodikou opřenou o modalitu, jež nesena zvláště violoncelly dostává to pravé jímavé kouzlo toužebného zpěvu plného naděje.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 79:21 + 72:43

Nahráli: Royal Philharmonic Orchestra, Andrew Litton

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.