booklet
Signifikantním znakem každého chrámu je ticho. Atmosféra, v níž se rozeznívají skutečnosti za zrakem, za tímto světem, za časem...
Nešpory op. 37 Sergeje Rachmaninova jsou dílem, které tak řečeno netvoří opozici hlubině ticha, ale v jeho prostoru vytvářejí jakési velebné záchvěvy myšlenek, jimž se tóny hudby samotné staly rezonanty. Pak se duše posluchače sklání spolu s hudbou v pokornou jednotu s tichem, v němž se zrcadlí pablesky jiných světů. Je nabíledni, že takové dílo vyžaduje kromě naplnění všech nároků vyplývajících z jeho technické náročnosti také určité prodchnutí citem a onou již zmíněnou "pokorou ticha". Zvuk
Pražského filharmonického sboru je skutečně nádherný, což si lze velmi dobře vychutnat díky zcela nové technologii, kterou je tento snímek pořízen - super audio CD (SACD). Předesílám, že toto médium je možné zcela bez problému přehrávat na standardních CD přehrávačích a výsledek je opravdu překvapující. Nicméně, St. Peterburg Chamber Choir nahrál toto dílo v roce 1993 v katedrále sv. Petra a Pavla v Petrohradu, jehož velebná akustika dala kompozici fascinující rozměr a snad zcela nenuceně stimulovala pěvce k projevu, který i v monumentálních partiích zůstává delikátně skromný. Navíc zní tento sbor ve velkém prostoru kompaktněji, často vzbuzuje dojem varhanního zvuku. Pražský filharmonický sbor nahrával v sále Anežského kláštera, což se jeví jako velká vada na kráse tohoto snímku. Přes veškerou pečlivost, s níž těleso přistoupilo k realizaci obou skladeb, je zvuk tak velkého sboru utopen v prostoru, který je určen spíše pro komorní projev. Při srovnání obou nahrávek vyjde najevo skutečnost, že rytmicky pregnantní místa jak Nešpor, tak i
Liturgie sv. Jana Zlatoústého op. 31 nemusejí být nutně pojímána jako plochy heroického charakteru, spíše naopak, v rámci zachování celkového výrazu díla bych upřednostnil mírnost než razanci, s jakou takové pasáže zpívá Filharmonický sbor. I přes tyto zbytečné a banální nedostatky, k nimž se přidává i absence české mutace textů a neuvěřitelně krkolomný (a tudíž špatný) fonetický přepis ruštiny, je pojednaná nahrávka tím, co stojí za to mít ve své kolekci.
Vydavatel: Praga Digitals / Classic
Stopáž: 61:24
Nahráli: Darina Glatzová - soprán, Marcela Grofová - alt*, Viktor Bychek - tenor*, Pražský filharmonický sbor, Jaroslav Brych
Body: 5 z 6
