čtvrtek, 15. květen 2003

Sergej Rachmaninov / Maurice Ravel: Études-tableaux č. 1, 2 op. 39, č. 6, 2, 9 op. 33; Sonatine, Miroirs

Napsal(a) 

booklet booklet
Pohled na foto francouzské pianistky Lisy de la Salle nejprve prozradí, že jde o umělkyni velice mladinkou, přiznám se ale, že jsem nečekala, že až tak moc mladinkou (datum narození *1988 ve mně neustále vyvolávalo potřebu přepočítávat její věk a zvláště během poslechu se znovu a znovu ujišťovat, že letos skutečně oslaví teprve patnácté narozeniny). V osmi letech získala povolení stát se studentkou pařížské Consevatoire Supérieur-CNR, v devíti měla první koncert, na němž zazněla i na snímku uvedená Ravelova Sonatine . K tomu se samozřejmě druží soutěžní úspěchy a v současné době množící se koncertní nabídky.

Pro svou debutovou nahrávku si Salle vybrala díla, v nichž může předvést své interpretační schopnosti po všech stránkách. V Rachmaninovových Études-tableaux před nás předkládá s téměř dětskou bezelstností brilantní techniku, v Ravelovi zase úhozové rozehrání impresionistických, do sebe se vpíjejících barev a tempové odstínění nálad. Hra Lisy de la Salle je průzračná, něžně dívčí, mladicky dravá, odvážná a překvapivě sebejistá. Možná trochu nedočkavá - nikoli nedodýchaná -, což lze ovšem u dospívající osobnosti chápat. Během poslechu se člověku vybavuje obraz křehké začínající krasobruslařky, kterou ještě soutěžní klání příliš nevyvádí z míry, na ledě vypadá jako víla a nedočkáme se u ní ani náznaku zaváhání. A cítíme v ní obrovský náboj. K takovému debutu nelze než srdečně gratulovat.

Vydavatel: Naive / Classic

Stopáž: 57:12

Nahráli: Lise de la Salle - klavír

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.