pondělí, 9. květen 2005

Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18, Rapsodie na Paganiniho téma op. 43

Napsal(a) 

Sergej Rachmaninov - Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18, Rapsodie na Paganiniho téma op. 43 Sergej Rachmaninov - Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18, Rapsodie na Paganiniho téma op. 43
Lang Lang - klavír , Orchestra of the Mariinsky Theatre, Valerij Gergijev. Produkce: Martin T:son Engstroem. Text: A, N, F. Nahráno: live, 7/2004, Concert and Congress Hall Mikaeli, Martti Talvela Hall, Mikkeli (Finsko). Vydáno: 2005. TT: 60:26. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 00289 477 5231 (Universal Music).

Pianista Lang Lang zřejmě někde vyfasoval sedmimílové boty, protože snímek od snímku se posouvá dopředu - nebo spíše do hloubky - takovou rychlostí, že nad tím zůstává rozum stát. Pakliže předchozí recitálové desce chybělo ještě něco rozháraných emocí, Rachmaninovova hudba je podle všeho přesně tím prostorem, který Lang Langovi umožňuje rozvíjet je a nechat dozrávat. V kombinaci s velmi racionálně promyšleným pojetím a maximálně kultivovaným úhozem tu zkouší být mužně iracionální, zasněný i lehce sentimentální. Inspirací mu při tom byly zážitky z loňského turné po Rusku, které si pečlivě zaznamenával do deníku a z nichž ho nejvíce upoutaly tři momenty: vítr, velkolepost a zvony. Ty využil sólista především v Klavírním koncertu , zatímco v Rapsodii se nechal inspirovat volností Rachmaninovovy vlastní interpretace. Vynikajícím partnerem, jakoby spojenou nádobou, byl Lang Langovi dirigent Valerij Gergijev . Jeho názor, že je třeba jít na prvním místě přímo k jádru - dotknout se srdce posluchače, nehledat studenou preciznost, ale přirozenost, pianista zjevně zcela sdílí. Preciznost, ovšem bez přídavku "studená", je vedlejším produktem jejich hledání, výsledkem pak vrcholný snímek dosavadní Lang Langovy diskografie.

Vydavatel: Universal Music

Stopáž: 60:26

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.