Už prestižní nominace Estonského filharmonického komorního sboru (šest nominací na Grammy) a osobnost vynikajícího odborníka na starou hudbu Paula Hilliera (bývalý vedoucí Hilliard Ensemble, do roku 2003 ředitel Institutu staré hudby na univerzitě v Bloomingtonu) dávají tušit, že jejich další společná nahrávka opět nezapadne (Hillier je uměleckým vedoucím ansámblu, který vznikl v roce 1981, od roku 2001). Po poslechu desky je jasné, že tušení se ubíralo správným směrem a případné obavy z tesařovy nešťastně vedené ruky se rychle rozplynou.
Rachmaninovova Celonoční vigilie (Vsjenočnoje bděnije) z roku 1915 kombinuje texty nešpor a matutina. Deset z celkem patnácti částí postavil skladatel na pravoslavných melodiích, zbylých pět (č. 1, 3, 6, 10, 11) je zcela původních. V tomto díle vyšel Rachmaninov z několika tradic: z nejstaršího zpěvu zvaného „znamennyj“ (název se odvozuje ze speciálního způsobu, jímž byly melodie zapisovány), jehož kořeny najdeme v byzantské tradici, dále z recitačního zpěvu „řeckého“, který se rozvinul v Moskvě v 17. století, a nakonec z téhož století ze zpěvu „kijevského“, který kombinuje recitaci se sborovými refrény. Přihlédneme-li k roku vzniku vigilie, mohli bychom očekávat novátorsky odvážné postupy nebo alespoň trochu uvolněnosti, nic z toho ale Rachmaninov nenabízí. Kompozičně se obrací zpět, pevně zakořeněn v tradici, jako by chtěl válčící okolí naplnit kouskem čistoty a průzračnosti. Spouští se k základům, kontempluje. Pravoslavné tradici vyšel vstříc i v upřednostnění nižších hlasů – můžeme se tedy kochat hřejivými alty a temně posmutnělými basy.
Vstřícné je také provedení Estonského sboru. Srozumitelně a intonačně bezchybně rozpohyboval melodiku předkládaných zpěvů do charakteristické kolíbavosti, zvukové mohutnosti a jakoby bezbřehé širokosti. Schopnost dynamického odstínění je tak vypracovaná, že pianissima jsou mnohdy téměř neslyšitelná a fortissima téměř bourají zdi. Kromě zmíněných nižších hlasů, které si tu opravdu přijdou na své a spolu s nimi i posluchač, jsou ozdobou „nadpozemsky“ vyklenutých melodií i křehké soprány a tenory. Ze sólistů lze vyzdvihnout všechny: zurčivý bas Vladimira Millera , úderný tenor Tiita Kogermana a kovový alt Iris Oji (č. 2).
Zájemci o duchovní hudbu směrem na východ volbou této desky rozhodně neprohloupí.
Vydavatel: Harmonia mundi USA/distribuce Classic
Stopáž: 53:56
Nahráli: Estonian Philharmonic Chamber Choir, Paul Hillier
Body: 5 z 6
