čtvrtek, 7. březen 2002

Sergej Prokofjev: Koncert pro violoncello a orchestr e moll op. 58 Concertino pro violoncello a orchestr g moll op. 132

Napsal(a) 

booklet booklet
Jedná se o premiérovou nahrávku dvou málo hraných Prokofjevových skladeb pro violoncello. Jejich vznik a další osud je v bookletu pečlivě popsán. Skoro čtyřicetiminutový Koncert e moll op. 58 označuje Alexander Ivashkin za jedno z nejoriginálnějších Prokofjevových děl. Dokončil jej až po svém návratu do Ruska roku 1938, s komponováním ale začal už v Paříži. Roku 1952 jej provedl Mstislav Rostropovič a dirigoval (jedinkrát v životě) Svjatoslav Richtěr, pak ale dílo upadlo v zapomnění. Na skladatelovy poměry je velmi experimentátorský a hledačský. Nemá rozlet nejslavnějších Prokofjevových děl - můžeme tu sledovat spíše důmyslnou práci s detailem než strhující celek, pevný a "charismatický" zvuk violoncella doprovázený nápaditou instrumentací, neromantickou a přesto velmi výraznou melodičnost. Přepracováním této (mnohem komornější) skladby vnikla daleko známější Sinfonia Concerto op. 125.Concetrino g moll patří vedle cellové sonáty op. 119 a zmíněné Sinfonie Concerto k trojici skladeb, ke kterým dal podnět mladý Mstislav Rostropovič. Ten také po skladatelově smrti zkompletoval nedokončenou partituru alespoň do podoby sólového partu doprovázeného klavírem (a tu také provedl). Na instrumentaci pak pracoval prokofjevovský specialista Vladimir Blok (autorem kadence je Alfred Schnittke). I když skladatel zamýšlel vytvořit dílo lehčího žánru, jde o skladbu spíše citovou a naléhavou, ve které se nemohla neodrazit atmosféra 50. let. Nádherná tu je zralá a pro autora typická "nesentimentální lyričnost", ale i charakteristický humor. Orchestrální part je doplněn velmi úsporně a nechává vyniknout všemu, co vzešlo ještě z Prokofjevovy ruky. Provedení je velmi solidní, technicky zvládnuté i výrazově pestré. Nejde o titul, který by do Prokofjevova obrazu vnášel něco převratného. Je ale dobře, že nahrávka vznikla - i z toho důvodu, že violoncello patřilo k Prokofjevovým oblíbeným nástrojům.

Vydavatel: Panther

Stopáž: 61:13

Nahráli: Alexandr Ivashkin - violoncello, Russian State Symphony Orchestra, Valeri Polyansky

Body: 3 z 6

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.