Saxofonové kvarteto Bohemia – Saxcriptions

(Bernstein, Martinů, Dvořák, Milhaud, Gershwin)

Saxofonové kvarteto Bohemia. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: 11/2004, Studio Smečky, Praha. Vydáno: 2005. TT: 64:06. DDD. 1 CD Vandoren, Henri Selmer Paris www.bsq.cz.

Saxofonové kvarteto Bohemia existuje patnáct let. Soubor podobného ražení nemá snadnou existenci. Nese dědictví zhrzeného vynálezce Adolpha Saxe, který chtěl obohatit symfonický orchestr, kromě excentrika Berlioze a několika málo dalších hledačů tónové barvy však nenašel uznání. Saxofon plně docenil a zcela si přisvojil teprve žánr zcela odjinud. Při naší zálibě pro škatulkování není soubor čtyř saxofonů (soprán, alt, tenor, baryton) kam zařadit. Nepatří plně ani mezi „vážňáky“ ani mezi „zábavňáky“. Na počátku existence neměl co hrát. Dnes již má několik desítek původních skladeb. Jeho vytrvalost přinesla ovoce, což není v historii našeho výkonného umění první případ (vzpomeňme na začátky Českého noneta před osmdesáti lety). Přesto je Saxofonové kvarteto Bohemia i nadále převážně odkázáno na transkripce. Mezi nimi mohou být takové, jež se snaží zachovat charakter originálu a pouze jej převléci do jiného instrumentačního pláště. Mohou být transkripce v podobě happeningu, které tvoří speciální odnož hudebního humoru. Mohou být transkripce, které originál pozmění a neublíží mu, a takové, které nabídnou pouze cikorku místo pořádného turka. A dojem slabé náhražky nemusí kupodivu nastat jen v případě převedení z jednoho žánru do žánru jiného. Zde nastal – paradoxně – právě u nejjazzovějších ze zde zúčastněných skladatelů: Suita z Bernsteinovy West Side Story totiž sice zachovává harmonie, rytmus, barvu i celkový charakter, zcela jí však schází spár, drive, jaký taková hudba potřebuje. Vybavil se mi dokument z pořizování nahrávky West Side Story s Bernsteinem a jeho roztržka s představitelem Toniho José Carrerasem. Carrerasova operní legata přivedla tehdy Bernsteina k zuřivosti. Tak nějak je to i tady. Je to hezké, dobře zahrané, ale Žraloci a Tryskáči a jejich hrozba ani kontrasty láskyplných vyznání, rozjívenosti roztancovaných Portorikánců a tak dále za tím nejsou. O něco lépe je na tom Gershwinova Rapsodie v modrém , což je také dáno koncertním účelem původního originálu. Nejlépe po všech stránkách dopadla díla dalších dvou skladatelů mezi žánry: Film en miniature Bohuslava Martinů a Scaramouche Daria Milhauda. O tom, zda hrát na čtyři saxofony Dvořákovy Slovanské tance by se mohla rozpříst velká diskuse. Nezní špatně, ovšem potřebují Slovanské tance takovou úpravu? Autorkou všech úprav je barytonsaxofonistka Kateřina Stupková , s jejímž příchodem získal ansámbl mnohé. Pokud jde o dramaturgii snímku, dá se pochopit, že se lépe (zejména u sponzorů) prosazuje populárnější repertoár. Cennější by však přece jen bylo čerpat z původních skladeb, kterých dnes už má soubor dostatek (a propagovat tím také skladatele současníky), či alespoň vytvořit rozumný kompromis.

Vydavatel: Vandoren, Henri Selmer Paris

Stopáž: 64:06

Nahráli: Saxofonové kvarteto Bohemia

Body: 3 z 6

Sdílet článek: