The Ultimate Collection
Verdi: Questa o quella, Franck: Panis angelicus, Leoncavallo: Mattinata, Verdi: Nessun dorma, Schubert: Ave Maria ad. Kompilace. TT: 90:07. DVD Video. Decca 074 3238 (Universal Music).
Russell Watson vlastně za nic nemůže. To jeho nahrávací firma jej před osmi lety po vítězství v britské populární pěvecké soutěži vyzdvihla z jeho dělnického prostředí a stvořila hvězdu. Je možná škoda se vůbec takovýmto titulem zabývat, kdyby to nebyl charakteristický rys naší digitální doby. Když kdysi udělal nahrávací a filmový průmysl pěvecký idol z Maria Lanzy, tak to bylo milé, protože jeho naturální hlas byl nádherný. Když tentýž průmysl udělal hvězdu z Andrey Bocelliho, tak to bylo sociologicky dojemné a panu Bocellimu nelze upřít mimořádné hlasové kvality a originalitu interpretace i barvy hlasu. Pan Watson nemá ani jedno z toho. Je to příjemný tenor s nemalými technickými problémy a hezkou vizáží. Proto Verdi, Puccini nebo italské canzony jsou v jeho podání trapné. Navíc žalostnost toho všeho umocňují kýčovitá aranžmá a hostování pěvecky stejně podprůměrných osob, jako je Lulu či Lea Salonga . Nepatrně méně žalostné je spoluúčinkování Hayley Westerny . Přesto pan Watson už okupoval nejvyšší příčky komerčních hudebních žebříčků. Buďto jsou ve vedení firmy Decca pouze ekonomičtí manažeři bez hudebního vkusu nebo se řídí heslem, že „těm penězům je to jedno“. Každopádně Pavarottimu by nemohl ani zavázat tkaničky a pan Bocelli může být klidný, pan Watson jej nikdy neohrozí. Tento titul je pod úrovní mých schopností kritické reflexe.
Body: 1 z 6
