sobota, 13. prosinec 2008

Russell Watson - The Voice

Napsal(a) 

The Ultimate Collection

Verdi: Questa o quella, Franck: Panis angelicus, Leoncavallo: Mattinata, Verdi: Nessun dorma, Schubert: Ave Maria ad. Kompilace. TT: 90:07. DVD Video. Decca 074 3238 (Universal Music).

Russell Watson vlastně za nic nemůže. To jeho nahrávací firma jej před osmi lety po vítězství v britské populární pěvecké soutěži vyzdvihla z jeho dělnického prostředí a stvořila hvězdu. Je možná škoda se vůbec takovýmto titulem zabývat, kdyby to nebyl charakteristický rys naší digitální doby. Když kdysi udělal nahrávací a filmový průmysl pěvecký idol z Maria Lanzy, tak to bylo milé, protože jeho naturální hlas byl nádherný. Když tentýž průmysl udělal hvězdu z Andrey Bocelliho, tak to bylo sociologicky dojemné a panu Bocellimu nelze upřít mimořádné hlasové kvality a originalitu interpretace i barvy hlasu. Pan Watson nemá ani jedno z toho. Je to příjemný tenor s nemalými technickými problémy a hezkou vizáží. Proto Verdi, Puccini nebo italské canzony jsou v jeho podání trapné. Navíc žalostnost toho všeho umocňují kýčovitá aranžmá a hostování pěvecky stejně podprůměrných osob, jako je Lulu či Lea Salonga . Nepatrně méně žalostné je spoluúčinkování Hayley Westerny . Přesto pan Watson už okupoval nejvyšší příčky komerčních hudebních žebříčků. Buďto jsou ve vedení firmy Decca pouze ekonomičtí manažeři bez hudebního vkusu nebo se řídí heslem, že "těm penězům je to jedno". Každopádně Pavarottimu by nemohl ani zavázat tkaničky a pan Bocelli může být klidný, pan Watson jej nikdy neohrozí. Tento titul je pod úrovní mých schopností kritické reflexe.

Body: 1 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.