neděle, 30. listopad 2003

Rudolf Serkin: Beethoven, Brahms*, Mozart**)

Napsal(a) 

booklet booklet
Klavírista Rudolf Serkin (1903-1991) byl oceňován především v klasicko-romantickém repertoáru. Dramaturgicky pestré dvojalbum nám představuje tohoto významného pianistu na nahrávkách z posledního desetiletí jeho života, a to v dílech Mozartových, Beethovenových a Brahmsových - tedy autorů, kteří mu byli zvláště blízcí. Uslyšíme jej ve skladbách sólových, komorních i koncertních, ve studiových záznamech i v živých snímcích. Serkin jako sólista se prý necítil příliš dobře v nahrávacím studiu a o jeho pianistickém umění údajně pravdivěji vypovídají nahrávky komorní hudby nebo záznamy z jeho koncertů. Live nahrávka Beethovenových klavírních sonát (č. 30 E dur op. 109, č. 31 As dur op. 110, č. 32 c moll op. 111 ) byla pořízena čtyřiaosmdesátiletým umělcem ve vídeňském Konzerthausu. Poslední Beethovenovy sonáty kladou na interprety nesmírně vysoké nároky - nejen technické, ale především výrazové. Sám skladatel vybavil zápis nezvykle velkým množstvím přednesových pokynů. Serkin je všechny poctivě respektuje, ale ne vždy se mu daří, aby byl v jejich interpretaci přesvědčivý. Vedle vysloveně krásně hraných míst se nezřídka (zvláště v rozvolněně stylizovaných partiích) neubráníme pocitu, že klavírista sám občas nevěří všemu, co hraje. Odhlédnout nelze ani od hlasitě bouchajícího pedálu, byť prý bylo "vášnivé" pedalizování pro Serkinovu hru typické. Zatímco jeho Beethoven vzbuzuje trochu rozpaky, Brahmsova Violoncellová sonáta e moll op. 38 s Rostropovičem má nárok na Tip Harmonie. Rostropovičův měkký intimní tón se nádherně pojí s decentním Serkinovým klavírem a oba umělci dokáží brahmsovskou vážnost a melancholii co chvíli prozářit konejšivým vnitřním světlem. Lyrizující atmosférou se skladba v jejich podání blíží téměř básni. V hezky graficky vypraveném bookletu je řada kouzelných Serkinových fotografií z posledních let jeho života. Na mnoha z nich se Serkin přátelsky a bezelstně usmívá. Právě tyto fotografie se nám připomenou, když jej posloucháme v Mozartově Klavírním koncertu D dur K 451. V jeho usměvavém světě se Serkin evidentně cítí být doma. Hra plyne uvolněně, lehce a tak mladistvě, až se nám nechce věřit, že Serkinovi bylo v době nahrávání už pětaosmdesát let.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 66:57 + 52:03

Nahráli: Rudolf Serkin - klavír, Mstislav Rostropovič - violoncello*, Chamber Orchestra of Europe - Caudio Abbado**.

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.