Rorate coeli – V. K. Holan Rovenský, A. Reichenauer, J. D. Zelenka, J. F. Fasch, A. Caldara

Hana Blažíková – soprán, Kamila Ševčíková – alt, Tomáš Král a Marián Krejčík – baryton, Radek Rejšek – zvonkohra, Collegium Marianum, umělecká vedoucí Jana Semerádová. P rodukce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 6/2003, 9/2005 a 5/2009, kostel Panny Marie Královny Andělů v klášteře kapucínů v Praze. Vydáno: 2009. TT: 59:04. DDD. 1 CD Supraphon SU 4002-2.

Deska, za kterou stojí ve spartaci a hudební realizaci především flétnistka Jana Semerádová a hobojista Emiliano Rodolfi , nehýří barvami, zvukem a emocemi. Přesto hudba na ní zastoupená nesporně patří k tomu nejlepšímu. Nahrávka je zvukem loretánské zvonohry rozdělena na dvě poloviny – adventní a vánoční. V obou případech jde nicméně o hudbu komorní, respektive sólovou, o nic zdobného, žádné „hity“, nic mimořádného či nápadně objevného. Jednak je to postupně celkem sedm písní z kancionálu Capella regia musicalis Václava Karla Holana Rovenského, jednak vokální i instrumentální tvorba Antonína Reichenauera, k tomu se přidávají kompozice Zelenkovy, Faschovy a Antonia Caldary – sonáty, árie. U duchovních vokálních děl převažují české texty, někdy kombinované s latinou. Václav Kapsa v průvodním textu na zastoupeném repertoáru vysvětluje nejen tuto skutečnost, ale i další souvislosti liturgie a lidové zbožnosti a osvětluje dobové reálie i hudební formy a druhy používané počátkem 18. století v české katolické církvi během adventu a svátků. CD nabízí příjemnou hudbu, ovšem jeho text ho výrazně doplňuje směrem k pólu poznávacímu, vzdělávacímu. Collegium Marianum , soubor, který získal v tuzemsku, zejména v Praze, vynikající renomé jak interpretací, tak organizačními podněty, se tu představuje jako špičkové mezinárodní sdružení, hraje čistě, klidně, muzikálně, a navíc si umí přizvat pěvce na odpovídající úrovni. Nejvíce se ozývá příjemný, přirozeně vedený hlas sopranistky Hany Blažíkové , i baryton Tomáše Krále , podobně prostý, případně alt Kamily Ševčíkové a jednou i baryton Mariána Krejčíka , Přístup k interpretované hudbě je veden poučeností v dobové interpretační praxi uměřeně, takový je i celkový výraz většiny čísel, k nimž patří neokázalý zvuk, výrazová prostota a vědomí o jejich určení – nikoli nezávazný univerzální koncertní projev, ale citlivý osobní vklad. Charakteristické je, že ve vybraném repertoáru převažuje mariánská tematika – akcent v té době a pro danou část církevního roku příznačný. Posluchač zde proto nenajde příliš mnoho pastorální „jesličkové“ vánoční atmosféry, a pokud ano, pak bez rustikálních důrazů – vše spíše v tišší, kontemplativní rovině. Snad až závěrečná píseň Děťátko rozkošné připomene v živějším tempu skutečně typický „vánoční“ hudební svět, jak se asi výrazněji projevuje třeba v – mnohem starší – hudbě Adama Michny z Otradovic.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: