úterý, 26. říjen 2004

Rolando Villazon: Italian Opera Arias - Cilea, Donizetti, Verdi, Puccini, Mascagni

Napsal(a) 

booklet booklet
Mexický tenorista Rolando Villazón (1972) vstoupil mezi operní elitu teprve nedávno. V roce 1999 zvítězil v Concorso Operalia de Plácido Domingo a poměrně brzy poté debutoval jako Des Grieux v Ženevě. Úspěchy už slavil například v Berlíně, New Yorku, Glyndebourne a Covent Garden. Jeho hlas je svým způsobem zvláštní. Drží se sice svojí lyrické parkety, ale jeho tmavý hlas (občas až barytonálně zabarvený) je pro daný repertoár překvapivě dramatický. Jeho repertoár je pestrý, dokonce možná až příliš široký, což nemusí být pro jeho budoucnost šťastné: od Nápoje lásky ke Carmen , od Monteverdiho a Mozarta po Wagnera. Je přirozené, že jej těžko uslyšíte v Rossinim. Na to je jeho hlas už hodně těžký.

Svoje debutové album u Virgin Classics věnoval hudbě, kterou má rád, která mu pocitově sedí a se kterou sklízí po světě úspěchy. Vedle lyrického Nemorina z Donizettiho Nápoje lásky se nebojí vystřihnout Macduffa z Verdiho Macbetha , Mascagniho Fritz konkuruje Mariovi Cavaradossimu z Toscy . Nároky skladatelů zvládá až na několik vysokých tónů úspěšně. Dívám-li se na album z českého mikrokosmu, pak je Rolando Villazón obr, z pohledu tenorových legend 20. století bych byl skromnější a dodal bych - za pět let uvidíme, jestli naplní naděje, které do něho operní intendanti a jeho nahrávací firma vkládají.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI

Stopáž: 61:19

Nahráli: Rolando Villazon - tenor, Münchner Rundfunkorchester, Marcello Viotti

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.