úterý, 26. říjen 2004

Rolando Villazon: Italian Opera Arias - Cilea, Donizetti, Verdi, Puccini, Mascagni

Napsal(a) 

booklet booklet
Mexický tenorista Rolando Villazón (1972) vstoupil mezi operní elitu teprve nedávno. V roce 1999 zvítězil v Concorso Operalia de Plácido Domingo a poměrně brzy poté debutoval jako Des Grieux v Ženevě. Úspěchy už slavil například v Berlíně, New Yorku, Glyndebourne a Covent Garden. Jeho hlas je svým způsobem zvláštní. Drží se sice svojí lyrické parkety, ale jeho tmavý hlas (občas až barytonálně zabarvený) je pro daný repertoár překvapivě dramatický. Jeho repertoár je pestrý, dokonce možná až příliš široký, což nemusí být pro jeho budoucnost šťastné: od Nápoje lásky ke Carmen , od Monteverdiho a Mozarta po Wagnera. Je přirozené, že jej těžko uslyšíte v Rossinim. Na to je jeho hlas už hodně těžký.

Svoje debutové album u Virgin Classics věnoval hudbě, kterou má rád, která mu pocitově sedí a se kterou sklízí po světě úspěchy. Vedle lyrického Nemorina z Donizettiho Nápoje lásky se nebojí vystřihnout Macduffa z Verdiho Macbetha , Mascagniho Fritz konkuruje Mariovi Cavaradossimu z Toscy . Nároky skladatelů zvládá až na několik vysokých tónů úspěšně. Dívám-li se na album z českého mikrokosmu, pak je Rolando Villazón obr, z pohledu tenorových legend 20. století bych byl skromnější a dodal bych - za pět let uvidíme, jestli naplní naděje, které do něho operní intendanti a jeho nahrávací firma vkládají.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI

Stopáž: 61:19

Nahráli: Rolando Villazon - tenor, Münchner Rundfunkorchester, Marcello Viotti

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.