sobota, 27. červen 2009

Rolando Villazón: Händel

Napsal(a) 

Rolando Villazón: Händel Rolando Villazón: Händel

(Tamerlano, Rodelinda, Ariodante, La Resurrezione)

Rolando Villazón – tenor, Gabrieli Players, Paul McCreesh. Produkce: Ute Fesquet. Nahráno: 4 – 5/2008, All Saints’ Tooting, Londýn. Vydáno: 2009. TT: 59:25. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8056 (Universal Music).

Ostře sledovaným projektem je händelovský projekt mediálně nejznámějšího tenoristy dneška – Rolanda Villazóna , lyrického hrdiny oper 19. století. To, že se upnul na svém novém sólovém projektu právě k Händelovi, není pro mě překvapením. Před několika lety mu vyšel zdařilý projekt s hudbou Claudia Monteverdiho a k ranému baroku se vrátil vloni svým vkladem do projektu Lamenti (Virgin Classics). Jeho lahodný hlas dává áriím z Tamerlana , Rodelindy , AriodantaVzkříšení nezaměnitelnou atmosféru. Bohužel barva hlasu, jakkoliv krásná, není samospasitelná. Je očividné, že od doby nahrávky Monteverdiho ušel kus cesty dál, bohužel nikoliv vstříc specifickému světu baroka. Je až překvapující, kolik zde nechal režisér jemných nedotažeností v hlasové homogenitě a intonaci a jaké problémy mu dělají detaily händlovských melodií. Pro mě je také obtížné akceptovat ve všem jeho pojetí hudby. Samozřejmě to vše viděno prizmatem například dva roky staré händelovské desky Iana Bostridge a jeho fascinujícího vystoupení na pražském festivalu Struny podzimu. Deska není špatná a ti z vás, které Villazón uchvátil v hudbě Donizettiho, Gounoda nebo Pucciniho, určitě klady objevíte. Při poslechu věnujte pozornost kromě opojného hlasu i výborně hrajícímu souboru Paula McCreeshe Gabrieli Players . Ten je přinejmenším stejně zajímavý jako sólista.

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.