pondělí, 5. srpen 2002

Rodion Ščedrin: Carmen Suite; Koncert pro orchestr č.1 a č.2

Napsal(a) 

booklet booklet
Rodion Ščedrin (1932) patří z českého pohledu k sovětským skladatelům a jeho jméno může tak v dnešní době s ještě stále nezajizvenou pamětí mít jako jméno poněkud "zkompromitované" funkcionářské osoby nepříliš lichotivý punc. Nevyhýbá se tomu - byť z pozice západní, přece jen trochu vzdálenější a především pozice pouze konstatující a neodsuzující - ani autor průvodního slova k desce. Ščedrin mu nicméně právě při pochopitelně správném neutrálním informujícím postoji vychází v podstatě přijatelně. Západní přístup pak bez naší zatíženosti a tedy i nezaujatě umožňuje poslouchat Ščedrinovu hudbu jako každou jinou. Zkusme to také. Baletní hudba k jeho Carmen z roku 1967, prvoplánově a nezakrytě vycházející z Bizeta, je mistrovsky (obdobně, ale nově) instrumentovanou partiturou plnou známých melodií, ale i překvapivých motivických zvratů, hudbou strhující rytmičnosti využívající s až kulometnou průrazností baterii bicích. Podobná posluchačská situace je i u obou brilantních Koncertů pro orchestr - č. 1 s podtitulem zmiňujícím častušky a č. 2 se zvony v názvu. Nechme stranou své pocity z vlastní posluchačské i životní zkušenosti s takzvaným socialistickým realismem, s frázemi o odpovědnosti umělce vůči pracujícímu lidu i s kulturně politickou praxí komunistického režimu a zhovadilostmi jím řízeného každodenního života a pokusme se vytvořit si znovu názor na tuto hudbu. Uvědomíme si přitom mimoděk, že nám chybí pomůcky v podobě nové literatury o hudbě této provenience v českém jazyce. I bez ní je ale zcela jisté, že ideologie tehdy nedeformovala pouze hudební tvůrce a tvorbu, ale také reflexi, že tedy mnohé bylo ještě trochu jinak, než jak to režimní legendaristika podávala; a že tedy lze dnes při poslechu zjistit, že hudba sama o sobě nenese vše to "angažované", co jí bylo připisováno jako pozitivní (a co my nyní už chápeme opačně). Michail Pletněv se s Ruským národním orchestrem pustil do Ščedrinovy tvorby s pochopitelnou důvěrnou znalostí, s plným nasazením. Pomáhá jí v nových souvislostech, respektive v situaci bez nadbytečných souvislostí, vyznít s jednoznačnou působivostí bez přívlastků.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 61:48

Nahráli: Ruský národní orchestr, Michail Pletněv

Body: 4 z 6

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.