Leif Ove Andsnes – klavír, Artemis Quartet: Natalia Prischepenko, Heime Müller – housle, Volker Jacobsen – viola, Eckart Runge – violoncello. Produkce: Gunter Wollersheim. Text: A, N, F. Nahráno: 12/2006, Teldex Studio, Berlín. Vydáno: 2007. TT: 68:33. DDD. 1 CD Virgin Classics 00946 3951 4328 (EMI).
Dva z nejkrásnějších romantických klavírních kvintetů máme na tomto CD možnost slyšet ve zvlášť kvalitním obsazení: Leif Ove Andsnes se řadí mezi nejlepší současné světové pianisty a množstvím významných ocenění je ověnčen i mladý Artemis Quartet . Schumannův Klavírní kvintet Es dur op. 44 má v jejich provedení strhující švih a elán už od prvních taktů. Celá skladba je doslova nabitá energií a dokonce i ve volné větě, stylizované jako smuteční pochod, vnímáme spíš jistou urputnost než rezignaci. Velké dynamické vlny a působivá rubata dodávají dílu romantický vzlet, který je ještě umocněn překrásně podanými lyrickými pasážemi. Schumann věnoval tento klavírní kvintet Claře, která jej nejen premiérovala, ale také mnohokrát provedla. Není proto divu, že dominantní postavení má v tomto díle klavír. Leif Ove Andsnes hraje opravdu skvěle. Je navíc umělcem tak výjimečným, že ho s požitkem posloucháme i tam, kde „pouze“ doprovází. Jen zřídkakdy totiž slyšíme klavíristu, jenž dokáže reflektovat hru svých spoluhráčů s takovou empatií a zároveň s tak velkou tvůrčí fantazií. Oproti Schumannovi přisoudil Johannes Brahms ve svém Klavírním kvintetu f moll op. 34 klavíru roli rovnocennou s ostatními čtyřmi nástroji. Skladba má díky tomuto „rozložení sil“ téměř symfonický rozmach a symfonickou barevnost (nepřeslechnutelné žestě a bicí ve III. větě). Interpreti ji však pojali mnohem komorněji než kvintet Schumannův. Brahms je v jejich podání subjektivnější, neklidnější – a také modernější („janáčkovský“ vstup po lyrickém začátku v úvodu první věty). Zatímco Schumannův kvintet vyznívá v podstatě velmi optimisticky, v kvintetu Brahmsově cítíme co chvíli zvláštní vnitřní neklid či napětí, působící dojmem, jako by Brahms do této skladby „zašifroval“ nějaký skrytý „program“. Hledají-li se občas v Brahmsově „neprogramní“ hudbě „programní“ rysy, pak právě tato skladba – a právě v této interpretaci – může poskytnout k tomuto hledání mimořádně zajímavý materiál.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
