středa, 21. duben 2004

Robert Schumann: Études symphoniques op. 13 Fantazie C dur op. 17 Albumblätter (č. 4-8 z Bunte Blätter op. 99) Arabeske op. 18

Napsal(a) 

booklet booklet
Michaila Pletněva sotvakdo podezřívá z přehnaně ortodoxního přístupu k autorskému zápisu. Nelze však popřít, že vše, co tento pianista obecenstvu tak velkoryse servíruje, má punc jedinečnosti. Pletněv je výborný dirigent a jeho klavírní hra působí vždy dojmem, jako by do ní přenášel leccos z práce s orchestrem - přinejmenším to, že vše je podřízeno celkovému vyznění díla. Navíc si Pletněv sám často aranžuje slavné kusy světové hudby do lisztovsky efektní klavírní podoby. Autorský zápis pro něho zjevně představuje pouhý vstupní materiál určený k dalšímu tvůrčímu zpracování, v němž se uplatňuje především Pletněvův sklon k "divadelnosti" a k "velké podívané". Schumannovy Symfonické etudy a Fantazie C dur jsou jeho uměleckému naturelu zvlášť blízké. Schumann se v nich jeví víc jako dramatik než jako "básník klavíru". Byť se jedná o skladby neprogramní, jsou nabité dramatickými efekty a jejich nástrojová náročnost poskytuje pianistům obrovské možnosti blýsknout se svou technikou. Pletněv využívá těchto vlastností v maximální míře a za svou uměleckou vizí dokáže jít hodně daleko. Velká rozevlátá rubata jsou často tak vypjatá, až si začneme klást otázku, zda nejsou na samé mezi přijatelnosti a zda by vůbec bylo možné posunout je dál. Ve svérázně pojaté dynamice se Pletněv nezřídka zásadně liší od autorského zápisu. Jeho sklon k dramatickému pointování jej dovedl dokonce k tomu, že do Symfonických etud, které hraje podle zažité druhé verze, namísto 8. variace zařadil variace č. 5 a 1 z první verze tohoto díla, které Schumann zavrhl. Jenomže ani tady se nejedná o samoúčelný zásah. První ze "vsunutých" variací má totiž naprosto odlišný charakter a působí v rytířském lesku celého díla jako cinkání hracích hodin. Divadelní efekt je nepopsatelný a připomíná nejspíš onu tajemnou, stříbřitě nasvětlenou holčičku, která stojí mezi halapartnami, kopími a puškami v divadelně naaranžované scéně slavné Rembrandtovy Noční hlídky . Drobné Lístky do památníku z op. 19 neposkytují Pletněvovi dostatečnou plochu k divadelní akci a znějí trochu konvenčně. Ale v závěrečné Arabesce Pletněv opět nalezl odpovídající prostor, aby ze svého klavíru vykouzlil působivé divadelní představení.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 75:43

Body: 5 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.