středa, 12. prosinec 2001

Robert Schumann: Davidsbündlertänze, Concert sans orchestre (první verze Klavírní sonáty f moll op. 14)

Napsal(a) 

booklet booklet
Schumannův hluboký vztah ke Claře Wieck se odráží v řadě jeho skladeb. Davidsbündlertänze a Concert sans orchestre figurují mezi pěti díly (spolu se Sonátou g moll op. 22, Kreislerianami a Novelettami), o nichž skladatel přiznává, že byly inspirovány téměř výhradně Clarou. Schumann v nich dokonce uplatnil Clařiny hudební nápady. Je zajímavé, že skladatel obě díla po jejich prvním vydání značně pozměnil. Z Tanců Davidovců odstranil při novém vydání průvodní texty a zkratky jmen fiktivních autorů Florestana a Eusebia, do not však zasáhl pouze nepatrně. Zato Concert sans orchestre, z něhož ještě před prvním vydáním vypustil dvě věty, byl postižen změnami daleko pronikavějšími: hudební text podrobil skladatel důkladné revizi a místo poněkud zavádějícího názvu Concert sans orchestre nadepsal dílo "Sonáta". Davidsbündlertänze patří k nejhranějším Schumannovým skladbám - ke srovnání přímo vybízí nedávná nahrávka Andráse Schiffa. Podání Maurizia Polliniho se zdá být umírněnější, "klasičtější" a především je tanečně vylehčené oproti barvitějšímu "vyprávěcímu" pojetí Schiffovu. Noblesně vyznívá i bolestně vášnivý Concert sans orchestre. Vzrušená první věta je následována variacemi na smuteční pochod Clary Wieck, které Pollini hraje tak oduševněle, že je učinil těžištěm celého díla. Pod jejich volně plynoucím tokem cítíme touhu po vnitřním klidu, ale zároveň také skryté napětí, jež jako by předznamenávalo vichřici finální věty se symbolickým tempovým předpisem "Prestissimo possible".

Vydavatel: Deutsche Gramophon / Universal Music

Stopáž: 52:02

Body: 5 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.