David Hansen – kontratenor, Academia Montis Regalis, Alessandro De Marchi – dirigent, cembalo. Text: A, F, N. Nahráno: 6/2013, Oratorio di Santa Croce, Mondovi, Itálie. Vydáno: 2013. TT: 76:36. DDD. 1 CD Deutsche Harmonia Mundi 88883744012.
Facebook je plný nadšených ohlasů na první sólovou nahrávku kontratenoristy Davida Hansena s provokujícím názvem Rivals . Nedivím se, že ženy (a nejen ty) jsou uneseny mimořádným hlasem a strhující hudbou. To, co Australan předvádí, se běžně neslyší. Vlastně jen dva výkony mě ve virtuózním repertoáru tzv. neapolské školy oslnily ještě o kousek více – Cecilie Bartoli a Philippa Jarousského. Přesto u nás o něm ví jen velmi málo lidí. (Přitom evropský debut měl už v roce 2004 na festivalu v Aix-en-Provence. Ale to se třeba brzy změní. Stejně tak jako hostování skvělého souboru Academia Montis Regalis .) U kontratenorů mi občas vadí malá znělost, ohebnost a měkkost hlasu. Toho všeho má pan Hansen požehnaně, i když co se týká měkkosti a barevnosti, je na tom Jaroussky přece jen lépe. Některé nejvyšší tóny (zvláště ve skocích) jsou na hraně, nicméně jsem přesvědčen, že jeho „sexy“ hlas (jak jej označují jeho obdivovatelky) si vás získá. Hansen vybral ukázky z oper Leonarda Lea, Leonarda Vinciho, Antonia Marii Bononciniho a Riccarda Broschiho, mladšího bratra z dnešního pohledu nejslavnějšího kastráta Farinelliho. Proč má deska název Soupeři? U každé z devíti árií je uvedeno, kdo ji v době vzniku zpíval a jakou měl ostrou konkurenci. Například v Broschiho opeře Artaserse soupeřili s Carlem Broschim alias Farinellim Francesco Bernardi (Senesino) a Gaetano Majorano (Caffarelli), v Demetriovi Leonarda Lea si nemohli příjít na jméno Manzuoli alias Succianoccioli, Nicolini alias Marianino a Caffarelli, ve Vinciho opeře Semiramide riconosciuta zvládali neuvěřitelně krkolomné pasáže kastráti Carlo Scalzi, Giancinto Fontana alis Farfallino, Giovanni Ossi a Giovanni Carestini zvaný Cusantino… Deska obsahuje i několik nahrávacích premiér: Leo – Andromeda , Bononcini – Griselda , Broschi – Artaserse, Vinci – Il Medo , Leo – Demetrio, Vinci – Alessandro . Doslova mimořádný je Hansen ve virtuózních áriích, které program rámují. Dobrým zvykem barokních mistrů bylo, že sami sebe „vykrádali“. Leonardo Vinci napsal v roce 1723 operu Semiramide riconosciuta, což byl tehdy častý syžet (Leo, Vivaldi, Hasse, Jommelli, Galuppi ad.) a o šest let později užil leccos v opeře Alessandro nell’Indie. Takže árii In braccio a mille furie zde máme ve verzi Risveglia lo sdegno. Obě jsou pekelně těžké a obě Hansen zpívá s neuvěřitelnou lehkostí a vášní.
Jsem zvědav, kdo představí české veřejnosti Davida Hansena jako první. Bude to festival Hvězdy barokní opery, Pražské jaro, Struny podzimu nebo Letní slavnosti staré hudby…?
Body: 5 z 6