pátek, 7. listopad 2003

Rita Ottens, Joel Rubin: Klezmeři

Napsal(a) 

booklet booklet
Již v době, kdy jsme původní německé vydání (Bärenreiter 1999) této publikace, věnované historii židovské světské instrumentální hudby ohodnotili jako "tip Harmonie", bylo ohlášeno vydání českého překladu. Protože k obsahu bylo na stránkách Harmonie již řečeno dosti, jen ve stručnosti zopakujeme, že oba autoři patří skutečně k nejpovolanějším, Rubin sám je se svým klarinetem aktivním hudebníkem s řadou vysoce kvalitních alb. Výklad sleduje postupně historii klezmeru v Evropě, v Americe i v Izraeli, včetně informací o pražském muzikantském cechu z roku 1558, popisu klezmerského folklorismu za Stalina i roli židovských imigrantů v americkém showbussinessu. Velice precizní je rozlišení nejrůznějších vrstev židovského hudebního světa, tedy nejen úzce chápaného klezmeru, včetně všech kontaktů se sousedními hudebními okruhy, a patřičná pozornost je věnována i těm klezmorim, kteří se uplatnili "o patro výše", v oblasti vážné hudby. Značnou pozornost věnují autoři také fungování klezmerské scény, jejímu sociálnímu zázemí a ve stručnosti osvětlují (s příslušnými notovými příklady) základní hudební principy klezmeru. Rubin zde rozebírá klezmerský klarinetový styl, s důkladným líčením rozdílů mezi hudbou i osudem dvou nejznámějších hráčů: Naftule Brandweina a Davida Tarrase . V tomto momentě se už chytne asi každý příznivec klezmer music, kterému možná mohl předcházející text připadat jako přílišná historiografie - díky klezmerskému revivalu jsou tato dvě jména dnes bezmála kultovní záležitostí. Nicméně tomu, co si pod pojmem klezmer obvykle představujeme, tedy současnou dílem revivalistickou, dílem velice otevřenou scénu, je věnován jen závěrečný zlomek knihy. Autoři zde neuvádějí - s výjimkou pionýrských The Klezmorim, Andyho Statmana a Waltera Zev Feldmana - prakticky jediné z hvězdných jmen současnosti, nicméně prokazují dokonalou orientaci i v této problematice. Jejich pohled na věc je ovšem nesmlouvavě přísný a věcnost, s jakou oddělují zrno od plev ve složité změti revivalů, nostalgických vln a protichůdných ideologií, zasluhuje skutečný obdiv. V tomto duchu pak je vedena i stručná závěrečná kapitolka, naznačující perspektivy, slepé uličky i podmínky pro možný další vývoj této hudební oblasti. Zdrcující hodnocení instrumentalistických výkonů, s nimiž se setkáváme u leckterých současných kapel, či nemilosrdné úvozovky u zmínky o expedicích do východní Evropy , ze kterých údajně mnohé kapelye čerpají svůj repertoár, připraví možná leckterého čtenáře o iluze (v této souvislosti připomeňme, že Rubin sám se účastnil projektů, zpracovávajících materiál dopaběrkovaný ve východní Evropě, takže lze předpokládat, že moc dobře ví, kdy a co dávat do uvozovek). Každopádně nás jeho výklad naučí ostražitosti, která se může hodit i jinde, český čtenář se s podobně střízlivým jazykem kritiky totiž ke své škodě prakticky nesetká. Četba Klezmerů Rubina a Ottensové každopádně změní pohled každého příznivce klezmeru: romantické nadšení pro chagallovský svět pak vymění za reálnou znalost poměrů, z nichž klezmer vzešel, a zchlazené nadšení z odvazů dnešních avantgardistů si může vynahradit hlubšími zážitky. Grafická úprava obálky tak trochu evokuje dojem beletristického titulu, což je ovšem nepodstatný detail. H&H připravili vydání v pevných deskách, originál tvořil paperback. Podobně zkvalitněn je i obsah, doplněna jsou některá data, rozšířen je slovníček pojmů i bibliografie. Překlad Vlasty Reittererové se vyznačuje precizností, jakou si dané téma žádá, už samotné řešení poruštěných či naopak amerikanizovaných jmen, měnících se z generace na generaci, představuje problém (nahrazení názvu kalifornských Klezmorim obecným označením muzikantů klezmorim bude asi spíše nechtěným omylem korektury). Je ovšem otázka, zda by čtenář nedal přednost lacinější vazbě, ale s původním - v českém vydání chybějícím - ilustračním materiálem. Jde o 34 pozoruhodných rytin, kreseb a fotografií, a to nejen o portréty většiny významných muzikantů, ale především o unikátní historické snímky klezmorim z východní Evropy. Je také třeba (stejně jako jsme učinili již v recenzi originálu) důrazně doporučit poslech alba, na kterém Rita Ottens a Joel Rubin soustředili mnohdy skutečně unikátní nahrávky, sledující výklad knihy. Pod názvem Oytsres-Treasures-Klezmer Music 1908- -1996 vyšlo album u firmy Wergo (tuzemská distribuce P&J Music). Lepší úvod do problematiky klezmerské muziky si lze jen těžko představit - mohli bychom si gratulovat, kdybychom se dočkali srovnatelných titulů na témata u nás již desítky let domestikovaná, například Rosenbergovy monografie o bluegrassu, Evansovy nebo Chartersovy práce o blues či Cantwellovy o folku. V tomto směru budou naši klezmeři tedy ve výhodě, ušetřeni zbytečných omylů a nejasností.

Překlad: Vlasta Reittererová, vydalo: H&H 2003, 272 s.

Body: 1 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.