Risonanza – Modern Czech Music for Oboe, Harp and Piano (Hanuš, Eben, Haas)

(Hanuš, Eben, Haas)

Vilém Veverka – hoboj, Kateřina Englichová – harfa, Ivo Kahánek – klavír. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 2008 a 2009, Bohemia Music Studio, Praha. Vydáno: 2009. TT: 70:42. DDD. 1 CD Supraphon SU 3993-2.

Název Risonanza si vybrali mladí interpreti podle skladby Petra Ebena. Jejich záměr je přímo vyjádřen v podtitulu – Moderní česká hudba pro hoboj, harfu a klavír. Obtížně bychom dnes hledali vytříbenější trio špičkových sólistů s tak úžasným přístupem k soudobé hudbě. Prokazují mimořádnou empatii a společný silný emocionální náboj plně odevzdaný precizní souhře. Kateřina Englichová je harfistka par excellence, která zasahuje tak často a vysoce profesionálně do současného hudebního života, že by bylo spíše s podivem najít někoho, kdo by její jméno neznal. Vilém Veverka se od svého mimořádného absolventského koncertu na pražské HAMU přímo sprintérským tempem dostává na výsluní nejen v českém kontextu. Jeho smělá volba věnovat pozornost především soudobým a často i nejnovějším skladbám mu právem přináší uznání především na zahraničních pódiích, česká si prozatím spíše zvykají. Klavírista Ivo Kahánek má se svým nástrojem zdánlivě nejsnazší cestu k úspěchu, ovšem obliba a četnost sólistů tohoto nástroje nutí umělce k neustálé potřebě zaujmout, prorazit, přijít s něčím tak odlišným a kvalitním, aby si mohl dovolit skutečnou sólovou dráhu. Všichni tři dokáží být absolutně „sví“ a přitom tvořit bezchybný tým. Úvodní Hanušovo Trio concertante z roku 1978 je upravenou verzí původního Dvojkoncertu věnovaného L. Váchalové a F. Hantákovi a logicky tedy hýří kompoziční náročností. Trio Englichová – Veverka – Kahánek ovšem brilantně uchopilo hutnou sazbu s lyrickými pasážemi, plnou svěží rytmiky a skrytých jinotajů moderního hudebního jazyka. Hanušova Sonáta quasi una fantasia vznikala ve vzrušeném jaře roku 1968, vydání se dočkala až v New Yorku roku 1972. Sólová Ebenova Risonanza patří z celé trojice autorů k nejznámějším a nejhranějším, vznikla v roce 1986 s rokokovým mozartovským nádechem a Englichová ji uvedla v roce 1999 k autorovým sedmdesátinám. Starší Ebenova skladba Ordo modalis z roku 1964 tónově vychází z inspirace starověké harfy a šalmaje, rytmicky však navazuje na rané barokní tance. Skladba Pavla Haase je v podstatě mementem, nepatří ještě do 2. poloviny století, autor zahynul v koncentračním táboře roku 1944. Předjímá však ve své Suitě z roku 1939 vše, co bohužel zničilo nejen jeho osobně, ale vtisklo se do celé poválečné kultury. Násilné rozdělení Evropy na Západní a Východní rozdělilo umělce, ale nikoli umění. Díky vrcholným výkonům tří mladých talentů máme příležitost ocenit a docenit tento mimořádný počin interpretační i dramaturgický.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější