čtvrtek, 26. únor 2004

Richard Wagner: Tristan a Isolda

Napsal(a) 

booklet booklet
Druhé poválečné Bayreuthské slavnostní hry roku 1952 uvedly novou inscenaci Tristana a Isoldy . Režii měl Wieland Wagner , který také navrhl výpravu. Za dirigentským pultem stál Herbert von Karajan . Originální nahrávka Bavorského rozhlasu vychází teď v digitalizované podobě a je dokumentem, poučením i muzikální lahůdkou zároveň. Svou hodnotu má také obsah bookletu, jenž přináší mimo jiné úryvky z dobových kritik, na jejichž základě si lze o inscenaci učinit představu. Marta Mödl byla charakterizována jako "divoká Irka, jež i v nejněžnějších lyrických obloucích ještě zachovává dramatické napětí, hned se libozvučně mazlí, hned její plný hlas září nad orchestrem. Všechna její zraněná hrdost a temné zoufalství, její vábení, jásot, odevzdání se i umírání nacházejí bohatý výraz v nahromaděné vášni gest a mimiky a hymnické extázi jejího zpěvu. Právě tak senzačně působí bayreuthský debut chilského tenoristy Ramona Vinaye ." Z uvedených úryvků lze také usoudit, že oběma hlavním protagonistům připravil Wieland Wagner pro jejich výkony plný prostor, přičemž jeho režie poněkud potlačila Hanse Hottera v roli Kurwenala a Krále Markeho Ludwiga Webera . Režisér a scénický výtvarník v jedné osobě použil zcela novým způsobem osvětlení prostoru a připravil opticky-vizuální zážitek. "Karajan řídil bayreuthský orchestr tak, že publikum bylo od "prvního vlnění violoncell až po ťsmrt z láskyŤ hudbou zcela spoutáno. [...] Režie i výprava Tristana jsou určeny pouze hudbou; nechtějí nic jiného, než být viditelným doplňkem nádherné hudby. Tímto výkonem, jenž je schopen dalšího vývoje, vstoupil Wieland Wagner odvážně na novou půdu. Návštěvníci, jimž na díle Richarda Wagnera záleží, mu děkují za odvážný čin, jenž má zbavit dílo jeho děda pseudohistorického balastu." Ve světle některých současných režií a koneckonců i nedávno zveřejněných plánů Wolfganga Wagnera, jenž hodlá udělat z Bayreuthu dílnu režijní (post)avantgardy, se zdají být slova o operní režii vycházející "pouze z hudby" téměř neuskutečnitelným přáním.

Vydavatel: Orfeo / Classic

Stopáž: 76:30 + 79:02 + 73:46

Nahráli: Ramón Vinay, Ludwig Weber, Martha Mödl, Hans Hotter, Hermann Uhde, Ira Malaniuk, Chor und Orchester der Bayreuther Festspiele, Herbert von Karajan

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.