úterý, 15. březen 2005

Richard Wagner: Tannhäuser

Napsal(a) 

booklet booklet
Josef Greindl, Wolfgang Windgassen, Dietrich Fischer-Dieskau, Gré Brouwenstijn, Herta Wilfert, Chor und Orchester der Bayreuther Festspiele, André Cluytens. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, F. Nahráno: live, 9. srpna 1955, Bayreuther Festspiele. Vydáno: 2004. TT: 68:05 + 70:22 + 59:28. AAD, mono. Digital remastering. 3 CD Orfeo C 643 043 D (distribuce Classic). Obdivovatelé Richarda Wagnera a ctitelé pěveckých legend poloviny minulého století dostávají v Tannhäuserovi další možnost poznat úroveň po válce znovu obnoveného Bayreuthského festivalu a vychutnat atmosféru tohoto velkého operního svátku. Po Parsifalovi , Prstenu (1951), Tristanovi (1952) a Lohengrinovi (1953) byl Tannhäuser (v kombinaci drážďanské a pařížské verze) v roce 1954 dalším titulem, jímž Wieland a Wolfgang Wagnerovi navázali na tradici svého děda: zachovali špičkovou interpretační úroveň, v divadelním stylu se ale - na tehdejší dobu odvážně a provokativně - oprostili od romantické iluzivnosti ve prospěch jednoduchého, ale psychologicky a významově silného gesta. Přes tehdejší skeptické hlasy o smyslu a dalším směřování wagnerovských slavností právě jednoznačný umělecký, návštěvnický (a tím i finanční) úspěch Tannhäusera pochybnosti rozptýlil. Opakované provedení Tannhäusera v roce 1955, z něhož je pořízena nahrávka, hrozilo fiaskem, neboť na poslední chvíli kvůli tragické smrti svého syna odřekl dirigent původního nastudování Eugen Jochum. "Záskok" belgického dirigenta André Cluytense pouze několik dní před uvedením měl ale ono pověstné posvěcení, díky jemuž takové okamžiky získávají na proslulosti. Cluytens, který se pak do Bayreuthu vracel a stal se vyhledávaným wagnerovským dirigentem, nejenže synergicky propojil kontrast velebnosti, orgiastické divokosti i hluboké lyriky, ale dokázal i chorální kajícnou zbožnost prodchnout lidsky věrohodnou vroucností. Dobová kritika vysoce oceňovala jemné odstínění barev orchestru; mono live nahrávka pořízená Bavorským rozhlasem, jakkoli očištěná od hluku pásu, technických poruch (cvakání a praskání), tyto kvality při tupějším a plochém zvuku na úrovni tehdejších technických možností dnes může zprostředkovat jen částečně. Obsazení opět zachycuje velkou generaci wagnerovských pěvců, která se zasloužila o novodobé prosazení Bayreuthského festivalu. Z výkonů Diedricha Fischera-Dieskaua jako Wolframa nebo Holanďanky Gré Brouwenstijn v roli Alžběty je zřejmé nejen pěvecké mistrovství, ale i detailní propracování a důkladné pochopení Wagnerova principu hudebního dramatu, které pak oba vedlo k vrcholným kreacím v hlavních wagnerovských rolích hrdinného barytonu a mladodramatického sopránu. Třebaže německý tenorista Wolfgang Windgassen vystoupil v Bayreuthu již v roce 1951 jako Parsifal, jeho světlejší a lehčí tenor byl zpočátku v roli Tannhäusera hodnocen v porovnání s předválečnou generací až jako fádní a nevýrazný, jeho hudebnost a umění vytvářet účinné kontrasty si ale nakonec získaly respekt a mohou být dodnes vzorem. Ačkoli booklet přetiskuje kratičké úryvky z dobových kritik a několik fotografií, je škoda, že neobsahuje zevrubnější pojednání a s odstupem doby i analýzu jedné z klíčových etap vývoje Bayreutského festivalu a v jeho rámci významu Tannhäusera.

Nahráli: Josef Greindl, Wolfgang Windgassen, Dietrich Fischer-Dieskau, Gré Brouwenstijn, Herta Wilfert, Chor und Orchester der Bayreuther Festspiele, André Cluytens

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.