pondělí, 18. únor 2008

Richard Wagner - Prsten Nibelungův

Napsal(a) 

Richard Wagner - Prsten Nibelungův Richard Wagner - Prsten Nibelungův

John Wegner - bas, Wolfgang Schmidt - tenor, Therese Waldner - mezzosoprán, Linda Watson - soprán, Alfons Elberz - tenor aj., Orchestr Národního divadla v Praze, John Fiore. Produkce: Národní divadlo Praha. Text: Č, A, N. Nahráno: live, 16.?-?22. 5. 2005, Národní divadlo Praha. Vydáno: 2007. TT: 72:35, 78:33, 65:56, 49:25, 44:39, 70:17, 52:14, 68:45, 50:09, 67:08, 61:47, 58:34, 73:07, 74:02, 26:03. DDD. 14 CD, 1 DVD Národní divadlo Praha.

První souborné uvedení Prstenu Nibelungova na scéně pražského Národního divadla roku 2005 bylo bezesporu událostí sezony: pro Wagnerovy příznivce a většinu návštěvníků opery a diváků Národního divadla v pozitivním smyslu, pro jiné ve smyslu negativním. Bylo by zbytečné plýtvat slovy na to, o čem už bylo řečeno tolik. Celý projekt, jeho příprava i průběh, je bohatě zdokumentován v písemných materiálech (publikace Národního divadla), souborech kritik a leckde jinde, a neprodejná souborná nahrávka na čtrnácti discích s bonusem v podobě DVD se záběry z příprav inscenace je dalším výmluvným dokumentem. Měli by jej slyšet a vidět všichni ti, kdo na představeních byli, aby si oživili vzpomínku, ti, kteří se na ně nedostali, aby věděli, o co přišli, a ti, kteří projekt označili za "nesmyslnou koprodukci s druhořadou německou scénou" a podobně, by se měli chytit za nos a raději už do kultury vůbec nikdy nemluvit. Stejně tak by se ale měli naučit objektivnímu pohledu ti, kdo sice vyzdvihovali výkony importovaných pěvců, ale domácí síly odsoudili jako takové úloze nedorostlé - to, co si na Prstenu ansámbl Národního divadla vyzkoušel (a nemyslím jen ansámbl umělecký), jim nikdo nevezme. Ani Německá opera na Rýně, ale ani Národní divadlo Praha nejsou žádné druhořadé scény. A Národní divadlo, jakkoli si s ním pohrávali politici ještě před tím, než vůbec bylo postaveno, nesmí být muzeem tisíckrát obehraných postupů, ani rukojmím politických šachů. Naši domácí pěvci i hudebníci jsou rozhodně schopni vrcholných výkonů, záleží na tom, kdo a jak s nimi pracuje. Dovolím si odbočit: momentálně v sobě zpracovávám mimořádný zážitek z inscenace Janáčkova Z mrtvého domu v rámci vídeňských Festwochen; převážnou většinu rolí obsadili "naši" - Štefan Margita, Vladimír Chmelo, Jiří Sulženko, Vratislav Kříž aj.; vedli je Patrice Chéreau a Pierre Boulez. Takže? Takže pouze vřelé doporučení - vzpomenout si, co dokázal se spojeným týmem v "ringu" vytvořit John Fiore, a nahlédnout také do divadelního (nikoli politického) zákulisí.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.